10 reasons why should be Czech republic immediately annexated by Austria (Translated article)

I agree with you and admit that for long time, I thought the same. I knew and liked all those jokes about Austrians and how they are Slovaks of Germany and also about their cellars. But few days in the country that gave to world so important things like Adolf Hitler, Niki Lauda, Red Bull and GLOCK pistols made me to do some deadly serious thinking (ok, not so serious). I had to live according to Austrian rules these few days, to study their life and to function socially in somewhat different way than just like the common tourist. So I wrote following ten points that should prove the thoughs of František Palacký are still alive, even in 21st century.

By Luděk Staněk, Reflex
Translated by Karel Musil
Original article: http://www.reflex.cz/clanek/zivot-a-styl/42696/10-duvodu-proc-by-ceska-republika-mela-byt-okamzite-anektovana-rakouskem.html

I know, you are wondering why Austria? If annexation, it should be some really awesome country – Germany, United states (of America) or Great Britain. Someone proper, ideally someone, who didn’t occupied us yet.

I agree with you and admit that for long time, I thought the same. I knew and liked all those jokes about Austrians and how they are Slovaks of Germany and also about their cellars. But few days in the country that gave to world so important things like Adolf Hitler, Niki Lauda, Red Bull and GLOCK pistols made me to do some deadly serious thinking (ok, not so serious). I had to live according to Austrian rules these few days, to study their life and to function socially in somewhat different way than just like the common tourist. So I wrote following ten points that should prove the thoughs of František Palacký are still alive, even in 21st century.

1) First and foremost point. Everybody would economicaly prosper from the annexation to Austria. The prices of almost everything are mostly the same in Austria and in Czech Republic, but Austrians have got Austrian wages. And Austrian rents, too. More so, nobody dares to sell stuff so overpriced nor lacking quality like in Czech republic. No wonder that Czech outlets of global syndicates are the one of the few in the whole Europe that do well financially.

2) Quality of services. I guess I’ll sound like someone, who traveled to West after 1989 for the first time (or like the Czech president Václav Klaus, when he writes his famous ignorant travel journals). Mind that in Austria you’ll get the proper services for your money! When you withdraw money from the cash mashine, you can choose which nominal value of paper bills you want!!! And bank doesn’t charge this! Unseen. When you want to buy the local phone card, you don’t have to wait in the operator’s office for one hour. In Czech republic even the salespersons can’t navigate through the complicated and overpriced tariffs. You can buy cheaper connection than in Czech republic and just go home. Nobody will bother you with speeches like „if you sign yourself for 10 years, call 60 hours a day, you’ll crow in six o’clock once a week and now jump on one leg and sing Mary got the little lamb, if your mother is black-haired and your wife is 165 cm tall, I could offer you superuseful tarif… but not with the cellphone you want“.

In short, we’d profit from this again.

3) Entertainment. Austrians, despite the Czech prejudices, enjoy the same entertainmen like Czech do. They have one of the best public televisions in Europe, that can do much enjoyable programming than any Czech TV could do in ten years. News aren’t presented by retired models or by men for whom is the use of teleprompter the greatest intelectual challenge in their life. Austrians are used to dub everything, same as Czechs do, so neither this wouldn’t be a cultural shock. We could be pretty sure that Austrians would be generous and they’d let Czechs to speak their native language and let Czech to re-dub the Austrian dubbing. And Czechs could say to themselves that even the most embarasing TV shows that they are Austrians who are embarassing and not to be ashamed for the desperates at Kavčí Hory who think this is how the teenager show should look like.

4) Politics. Austrian politics isn’t complicated. It could be described as the long-running opposition agreement, but there isn’t so much stealing. Or if there is, it’s invisible. Due to the present deranged condition of Czech politics, most of the Czechs would be confident with such improvement.

5) Food. Austrians cook most of the meals that Czech consider their national ones. Even better.

6) Calm borders and the end of Austrian inferiority complexes. With the help of annexation, there would be peace at Czech southern borders. Frankly, Austrians aren’t worried so much about Temelín, but they don’t like that those annoying Czechs beyond border are doing whatever they want. In this situation, Austrians would have to demolish Temelín by themselves, because then it would be their thing – and you can be sure that they wouldn’t be so eager. After all – the all-night lightning in the picturesque Tirol villages can’t glow by itself, righ…

7) Bureaucracy. No, the reconnection to Austria wouldn’t abolish the annoying Czech bureaucracy, but it would give it the meaning. By the way, Czechs learned the paperwork from Austrians, who are masters of this craft. With one exception – there is system in Austrian’s paperwork. You have to fill the same amount of forms in Czech republic as in Austrian, but the difference is that in Czech republic you have to fill one half of it completly needlessly and the clerks lose the other half. At least you know that in Austria this annoying paperwork gives some sense to someone above.

8) Swearing. If Czechs could lament again under the Austrian yoke, they could improve their artistic ability to mutter and grumble about those above them. And they would finaly have the reason.


9) Language barrier. Most of Austrians would never learn to speak Czech, they are too proud and confident and lazy for that. For this reason, the muttering mentioned above would be pretty free.

10) It’s the best possibility. Seriously – Czechs tried it with Slovaks. Polish – not even by mistake, so goes with Germans as well. If you think about it, Austrians are the best neighbours that could annexate Czechs.

František Palacký (1798 – 1876) – Czech historian, politician. He was the proponent of Austroslavism, a movement that wanted to solve Slavic issues under the rule of Habsburg monarchy. See http://en.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Palack%C3%BD
Kavčí hory – area in Prague where the Czech Television headquarters are located.
In 1998, due to the equal results of the elections, two strongest parties - the left-sided ČSSD and right-sided ODS - agreed on the ruling of the left-sided party in return for certain advantages for the right-sided party.
Infamous Czech nuclear power station. See http://en.wikipedia.org/wiki/Temel%C3%ADn_Nuclear_Power_Station.

Read more!

FMV: Tender Loving Care

Mám slabost pro svérázné kombinace. Dát dohromady film a hru není nic neobvyklého, dělalo se to posledních dvacet let (a pokud půjdeme ještě dál, tak licencované hry podle filmů tu byly už v osmdesátých letech). Co ale spojit interaktivní film s psychologickým testem? Přesně to nabízí multimediální projekt Tender Loving Care.

Psycholog dr. Turner (zahraný Johnem Hurtem, který rovněž namluvil veškeré testy ve hře) přijíždí v červeném sporťáku bez střechy před ničím neobvyklý dům. Přesto se http://www.blogger.com/img/blank.gifdává slyšet, že v domě se cosi zlého stalo a po vás jakožto osobě nezatížené předchozími událostmi chce pomoc s vyřešením celé nepříjemné situace.

Michael a Allison se potkali na vysoké, v posteli jim to klapalo, vzali se a měli dceru Judy. Když dceři bylo šest let, rodina měla autonehodu a Judy proletěla hlavou předním sklem. Po půl roce je Allison v téměř katatonickém stavu a odmítá uvěřit, že je její dcera mrtvá. Doktor Turner na pomoc zavolá svou známou (a pravděpodobně i dřívější milenku) Katherine, atraktivní a velmi inteligentní čerstvou terapeutku, která se k manželům nastěhuje. Frustrovaného a nadrženého Michaela blonďatá ďáblice přitahuje, ale zároveň má k jejím terapeutickými metodám značné námitky…

Katherine rozehraje velmi nebezpečnou hru, jejímž cílem je dostat Allison do normálního stavu, zároveň si ale nebere servítky a používá k tomu jakékoli metody, které se jí zdají vhodné – včetně svedení manžela pacientky (nemluvě o tom, že se spolu s Allison věnují meditacím v Evině rouše).

Co a jak se stane, je v hrubých obrysech dáno scénářem, na vás jako na hráči/divákovi je, jakým způsobem to bude zobrazeno. Interaktivní stránka projektu totiž spočívá v prvé řadě v tom, že po každé filmové ukázce vám doktor Turner položí několik otázek ohledně vašich pocitů a dojmů z nastalé situace. V závislosti na vašich odpovědích pak uvidíte více či méně cenzurované momenty a ve většině případů se nedá příliš odhadnout, jaký budou mít vaše volby účinek a které ze zásoby natočených scén budou vybrány. Je tu poněkud ztížena možnost save/load, takže v podstatě jedinou možností jak vidět jiné momenty je začít hrát hru znovu a zvolit jiné odpovědi.

Poté, co zodpovíte otázky k právě shlédnutému videu máte možnost projít si dům (případně doktorovu ordinaci) a podívat se, co aktéři čtou za knihy nebo co píšou do deníčků. Občas je to hodně zajímavé čtení a zvláště Katherine má velmi pestrou http://www.blogger.com/img/blank.gifminulost. Občas vás při slídění přistihne jedna z postav a pěkně od plic vám sdělí, co si (o vás) myslí, Katherine má sklony dokonce peskovat za nedůvěru v její osobuhttp://www.blogger.com/img/blank.gif. Abyste spustili další sekvenci ze života tohoto milostného trojúhelníku (je nejednoznačné, jestli spolu Allison s Katherine něco měly… do jisté míry to závisí na vašich odpovědí) přichází na řadu TAT test, po jehož zodpovězení se zpřístupní doktorovy poznámky o vás samých. Závěr prozrazovat nebudu, neboť hra jich má údajně několik – a můžu vás ujistit, že někdo zemře (při mé hře vzal Michael Katherine přes hlavu kladivem. A to jsem chtěl happy-end). Nakonec se vám zpřístupní i kompletní výsledky psychologického testu, jehož podklady sbíral dr. Turner po celou dobu hry. Tady jsou ty mé a jak já, tak má přítelkyně si myslíme, že to docela sedí (až na to, že mě nikdy nelákalo paření do rána). Co myslíte vy? Read more!

FMV: Phantasmagoria 2 - Puzzle of flesh

Je to už nějaká doba, co jsem si založil tento blog. To jsem byl ještě student… Jeden čas jsem psal poměrně pravidelně, ale pak už toho volného času tolik nebylo, nebyla chuť, a když už se nakonec něco našlo, po několika řádcích jsem každý nový pokus smazal. Teď už nejsem studentem, takže bych to chtěl ještě zkusit. Něčím, co mám v živé paměti – Phantasmagorií 2: Puzzle of flesh. Jedním z dřívějších článků bylo pojednání o FMV – o hrách využívajcí tzv. full motion video. Duo her s názvem Phantasmagoria patří k pozdějším a méně známým adventurním titulům společnosti Sierra – a jak už to tak bývá, sekvel kvalit (podle některých už tehdy pochybných) prvního dílu ani zdaleka nedosahuje. Ubylo interakce, ubylo brutality a především se jedná o samostatnou položku, který nemá se svou předchůdkyní prakticky nic společného.

Zatímco v první Phantasmagorii se hráč ocitl v kůži mladé spisovatelky Adrienne, která koupila osaměle se tyčící dům, kdysi obývaný kouzelníkem, jehož jméno si nepamatuji, zato si pamatuji, že každou ze svých manželek zavraždil nějakým obzvláště odporným a sadistickým způsobem (jak ostatně Adrianne díky vizím zjistí a s ní i hráč. To vše se živými herci). Kouzelník byl posedlý démonem a právě toho Adrianne – aniž by to chtěla a tušila – probudila při prolézání domu. Démon posedne jejího manžela, který se postupně chová hůř a hůř (např. Adrianne znásilní) a vše nakonec vyvrcholí jejím během o život přes celý dům, aby nakonec těsně unikla smrti na křesle s nabroušeným kyvadlem, vyhnula se rozdrcení lebky a jen tak mimochodem svého manžela zabila. Příběh má určité paralely s Kingovým/Kubrickovým Osvícením.

Puzzle of Flesh je pro změnu příběh nerdovsky vyhlížejícího Curtise Craiga, který pracuje léky vyrábějící společnosti, intimně se stýká s jednou kolegyní, druhá jej bezostyšně svádí, je tak trochu zamilovaný do svého nejlepšího přítele, který je gay (mimochodem zcela nejsympatičtější postava celé hry) – a nesmím zapomenout ani na to, že Curtis byl asi před rokem hospitalizován v blázinci.

Curtis by ze všeho nejraději psal příbalové informace k práškům (které mají desítky nepříjemných vedlejších účinků), to by jej ovšem nesměly pronásledovat vidiny – jednak scény z minulosti, kde jej jeho matka nadhání s nožem v ruce, pouští do něj elektrický proud a nakonec ji najde oběšenou, to vše ve zralém věku šesti let, a jednak vize veskrze současné, při kterých jej pronásleduje jakési monstrum a slyší hlasy. Co začalo jako pohodový týden, kdy jediným problémem bylo dostat z pod gauče peněženku za pomoci ochočené krysy jménem Blob (a potom dostat krysu z pod gauče za pomoci oříškové tyčinky), z toho se během pěti dnů stává brutální psychologický horor plný korporátních tajemství, krvavých vražd, které protagonista možná spáchal a možná ne (někdo tu evidentně hraje hru Deset malých černoušků, podle pravidel Agathy Christie) a nesmím zapomenout ani na svérázné zobrazení praktik sado-maso, do kterých Curtise zasvěcuje jeho druhá kolegyně.

Jak se příběh odvíjí a Curtis čím dál tím magoří (to si aspoň myslí jeho psycholožka a také policistka, která vraždy v kanceláři vyšetřuje), dostáváme se čím dál tím víc do hájemství Akt X (jak jedna z postav poznamená) a v závěru hry dokonce i zcela mimo planetu Zemi. A příběhu by popravdě řečeno daleko více slušelo, kdyby byl odvyprávěn v rámci jednoho či dvou dílů televizního seriálu či jako film, zpracování jakožto hra bylo provedeno dosti neuměle. Interaktivita je tu o dost menší než u prvního dílu – a přestože na tom třeba takový Star Trek: Borg byl daleko hůře, byl pře(d)vedený daleko zábavnějším způsobem. Na rozdíl od jiných adventur si zde nemůžete vybrat předměty hovoru, můžete pouze kliknout na danou postavu (pravda, občas můžete zapříst hovor o některých předmětech z inventáře). Pokud ale musíte kliknout třikrát či čtyřikrát, abyste slyšeli celý rozhovor, který byl rozkouskovánhttp://www.blogger.com/img/blank.gif jen kvůli jeho délce, je to naprostý opruz. Stejně nemůžete dělat nic jiného než ten rozhovor dokončit.

Ale abych jen nehanil. Casting se povedl (přestože jde víceméně o herce, kteří jinak příliš hereckých příležitostí nedostali): představitel Curtise dovede brilantně zahrát jak nejistotu a zjevnou oběť situace, tak i šílence, který nemá moc daleko k běsnění (k tomu ostatně pomáhá i pozice kamery, když jej v takových chvílích snímá z lehkého nadhledu). Jeho přítelkyně mě příliš nezaujala, jeho SM učitelka ovšem zaujala i mou slečnu. Je prostě škoda, že z takového materiálu vznikla jen nepříliš dobrá hra. Ostatně - posuďte sami v této koláži/traileru. A přestože hra obsahuje dva závěry, happy-endem není ani jeden z nich.
Read more!