Papercraft: Betexa – 3x Architecture

Description of Czech publishing house and review of three of their buildings. Betexa was founded in 1997 in my hometown, Brno, and slowly swarmed the Czech market with dozens of models of all possible genres and difficulties. Among them is a vast collection of Czech castles and chateaus, which would be great, except the quality of execution isn’t always very good. On the plus side are the buildings often huge and impressive, and they are often the only available model of a given structure. For the builders abroad is also a definitively positive thing the presence of the walkthrough in English and German. 

On the opposite side you may expect extremely smooth paper, which should be roughened first on the parts that are supposed to be glued; precision of the drawing also isn’t a strong point. But it seems that their models got better over the years. Personally I’ve built only a handful of their models, most of the castles were put together by my father. This is my presentation and review of three different architectural models from Betexa, which showcases their progress over the last decade (models are from 2000, 2003 and 2009). These were built by me over the course of July 2013, after period of three or four years of my papercraft hibernation. 

1) Karlstejn Castle (Hrad Karlštejn) (2000)  
Author: Ing. Robert Navrátil Scale: 1:350 Website: http://www.betexa.cz/en/hrad-karlstejn/
 
Karlstejn is one of the most famous, if not the most famous Czech castle and it’s a rather strange, that this is the first time the model of it was published (some years later the same publishing house brought smaller model). The first unusual thing about the model's construction is the fact it’s build from top to bottom – and during first half of the process it can’t support itself, so you risk the additional damage to the long and uneven parts of the walls. The most difficult part is to assembly the imperial palace and its roof, since there aren’t many available ways how to reach to all pieces that need to be glued together. Assembly of the hill itself is also difficult for precision, but it’s doable. The final hell is to put together two separate parts – the inner part of castle + hill itself and the Burgrave’s palace area and the Well tower. Thanks to abundance of free time, I’ve managed to put it together in four days, to the infinite pleasure of my girlfriend, who is in love with the Czech historical musical set on it.

 Photos from my gallery

 
2) Watch-Tower in Roudnice nad Labem (Hláska v Roudnici nad Labem) (2003) 
Author: Anonymous (possibly Ing. Robert Navrátil) Scale: 1:150 Website: http://www.betexa.cz/en/hlaska-v-roudnici-nad-labem/
 
Actually the first model I’ve build after my three years long gluing slumber, to practice a bit for the Karlstejn castle. Rather simple in execution, but served its purpose. There are no guidelines other than Czech, but the construction drawing is easy enough to follow even without the knowledge of Czech language. My assembly wasn’t completely successful, unfortunately.

 Photos from my gallery

 
3) Vernacular architecture from (Czech-Moravian) Highlands (Lidové stavby z Vysočiny) (2009) Autor: Bestr, Navrátil Scale: 1:87 Website: http://www.betexa.cz/en/lidove-stavby-z-vysociny/

Actually two buildings in one package – first is watermill and the other is rural homestead. This is possibly the best made Betexa mode, I’ve seen and built in my entire career. It’s finally printed out at good (not smoothed) paper; the colours don’t go out of the areas of the parts and even enables to build the models in two versions, either the simple one or with using cut-out windows, real-looking milling wheel or the supporting beams. The only greater issue is with the way the roof is attached to both buildings: first you have the walls; these are covered with big, flat, wholesome strip of paper. Then you build the roof, which also get covered with other big, flat, wholesome... you get the idea. And only then you glue these two big, flat... whatever together. It doesn’t make problems with watermill, but the homestead suffers greatly thanks to impossibility to adjust the parts with the final touch while gluing them to the terrain – or you have to cut most of the inside of such construction areas.And in case of the homestead, what looks like a damaged piece, is actually a drawing on the modell.
 

Watermill - galery 

 Rural Homestead - gallery

Read more!

Kebab mit Alles (TV Film)

When you say „TV film“, that is film made directly for screening on TV without showing it in cinema or releasing it on DVD first, it often means a product of a low(er) quality. It may often be so, but sometimes the viewer can find a true jewel. Kebab mit alles is, at least in my eyes, such jewel. The premise is simple – One Turkish family (father played by Tim Seyfi, mother, teenage daughter and small son) moves to Vienna to start a restaurant business there. They buy a house from certain count (Michael Schönborn) and everything seems fine, until they find out the house… houses also true Austrian Coffee shop run by grumpy man (Andreas Vitásek) who despises all foreigners, and his wife (Franziska Sztavjanik). What follows is an amusing clash of wills and different views on life and cultural backgrounds, where no one really wants to see that both sides are basically the same. The story is also sparkled with a bit of magic realism through the character of Prince Eugene of Savoy (Michael Ostrowski), that is hero of the siege of Vienna in 1683 and whose life-sized picture hangs in the Coffee house that bears his name. Prince Eugene occasionally steps out of the painting and talks to the grumpy Johann Stanzerl and tries to teach him some military tactics. Both sides get help from their friends, but these are often unpleasant (Turkish “godfather”), incompetent but well-meaning or even backstabbing and usually make more mess than actual help. While the two husbands can’t come to terms, their wives on the other hand see no reason to mutual enmity and often help to each other. I don’t want to spoil the ending, so here I stop with describing of the story itself. While the film itself takes place mostly in the single house, it doesn’t mind in slightest. To me, it’s film about co-existence of two different nationalities, but also says, that one doesn’t have to be a slave of traditions. And interestingly, while it’s Austrian production (ORF + Arte) and the tagline rephrasing Astérix and Obelix seems to side with the Austrian citizen (“Die ganze Brunnengasse ist in türkischer Hand. Die Ganze? Nein, nicht die Ganze. Eine letzte österreichische Bastion gibt es noch…“), actually shows the opponent (who is Turkish and Piefke) in slightly more positive light. I would also mention shortly the soundtrack, which often plays with different genres and national tunes for comedic effect. If you like witty comedies, give this a try. http://www.allegrofilm.at/filme/kebab-mit-alles http://www.imdb.com/title/tt1929284/combined http://tvthek.orf.at/programs/5621943-Kebab-mit-Alles - full film (unfortunately, the link isn’t valid any longer - this article was written in March 2013). Read more!

Fingon’s Blog Reloaded!

It’s been years since I’ve started this blog, plus I’ve always wrote only in Czech. Last entry was no less than two years ago... Now it’s time for blog written in English (and maybe a bit in German, if I feel to it and find a suitable topic). But the themes I intend to write about will change only slightly, or rather broaden up a bit: this is where you can find my thoughts about things I like - films, computer games, books and maybe papercraft and cooking... Stay tuned und auf Wiedersehen. Read more!

10 reasons why should be Czech republic immediately annexated by Austria (Translated article)

I agree with you and admit that for long time, I thought the same. I knew and liked all those jokes about Austrians and how they are Slovaks of Germany and also about their cellars. But few days in the country that gave to world so important things like Adolf Hitler, Niki Lauda, Red Bull and GLOCK pistols made me to do some deadly serious thinking (ok, not so serious). I had to live according to Austrian rules these few days, to study their life and to function socially in somewhat different way than just like the common tourist. So I wrote following ten points that should prove the thoughs of František Palacký are still alive, even in 21st century.

By Luděk Staněk, Reflex
Translated by Karel Musil
Original article: http://www.reflex.cz/clanek/zivot-a-styl/42696/10-duvodu-proc-by-ceska-republika-mela-byt-okamzite-anektovana-rakouskem.html

I know, you are wondering why Austria? If annexation, it should be some really awesome country – Germany, United states (of America) or Great Britain. Someone proper, ideally someone, who didn’t occupied us yet.

I agree with you and admit that for long time, I thought the same. I knew and liked all those jokes about Austrians and how they are Slovaks of Germany and also about their cellars. But few days in the country that gave to world so important things like Adolf Hitler, Niki Lauda, Red Bull and GLOCK pistols made me to do some deadly serious thinking (ok, not so serious). I had to live according to Austrian rules these few days, to study their life and to function socially in somewhat different way than just like the common tourist. So I wrote following ten points that should prove the thoughs of František Palacký are still alive, even in 21st century.

1) First and foremost point. Everybody would economicaly prosper from the annexation to Austria. The prices of almost everything are mostly the same in Austria and in Czech Republic, but Austrians have got Austrian wages. And Austrian rents, too. More so, nobody dares to sell stuff so overpriced nor lacking quality like in Czech republic. No wonder that Czech outlets of global syndicates are the one of the few in the whole Europe that do well financially.

2) Quality of services. I guess I’ll sound like someone, who traveled to West after 1989 for the first time (or like the Czech president Václav Klaus, when he writes his famous ignorant travel journals). Mind that in Austria you’ll get the proper services for your money! When you withdraw money from the cash mashine, you can choose which nominal value of paper bills you want!!! And bank doesn’t charge this! Unseen. When you want to buy the local phone card, you don’t have to wait in the operator’s office for one hour. In Czech republic even the salespersons can’t navigate through the complicated and overpriced tariffs. You can buy cheaper connection than in Czech republic and just go home. Nobody will bother you with speeches like „if you sign yourself for 10 years, call 60 hours a day, you’ll crow in six o’clock once a week and now jump on one leg and sing Mary got the little lamb, if your mother is black-haired and your wife is 165 cm tall, I could offer you superuseful tarif… but not with the cellphone you want“.

In short, we’d profit from this again.

3) Entertainment. Austrians, despite the Czech prejudices, enjoy the same entertainmen like Czech do. They have one of the best public televisions in Europe, that can do much enjoyable programming than any Czech TV could do in ten years. News aren’t presented by retired models or by men for whom is the use of teleprompter the greatest intelectual challenge in their life. Austrians are used to dub everything, same as Czechs do, so neither this wouldn’t be a cultural shock. We could be pretty sure that Austrians would be generous and they’d let Czechs to speak their native language and let Czech to re-dub the Austrian dubbing. And Czechs could say to themselves that even the most embarasing TV shows that they are Austrians who are embarassing and not to be ashamed for the desperates at Kavčí Hory who think this is how the teenager show should look like.

4) Politics. Austrian politics isn’t complicated. It could be described as the long-running opposition agreement, but there isn’t so much stealing. Or if there is, it’s invisible. Due to the present deranged condition of Czech politics, most of the Czechs would be confident with such improvement.

5) Food. Austrians cook most of the meals that Czech consider their national ones. Even better.

6) Calm borders and the end of Austrian inferiority complexes. With the help of annexation, there would be peace at Czech southern borders. Frankly, Austrians aren’t worried so much about Temelín, but they don’t like that those annoying Czechs beyond border are doing whatever they want. In this situation, Austrians would have to demolish Temelín by themselves, because then it would be their thing – and you can be sure that they wouldn’t be so eager. After all – the all-night lightning in the picturesque Tirol villages can’t glow by itself, righ…

7) Bureaucracy. No, the reconnection to Austria wouldn’t abolish the annoying Czech bureaucracy, but it would give it the meaning. By the way, Czechs learned the paperwork from Austrians, who are masters of this craft. With one exception – there is system in Austrian’s paperwork. You have to fill the same amount of forms in Czech republic as in Austrian, but the difference is that in Czech republic you have to fill one half of it completly needlessly and the clerks lose the other half. At least you know that in Austria this annoying paperwork gives some sense to someone above.

8) Swearing. If Czechs could lament again under the Austrian yoke, they could improve their artistic ability to mutter and grumble about those above them. And they would finaly have the reason.


9) Language barrier. Most of Austrians would never learn to speak Czech, they are too proud and confident and lazy for that. For this reason, the muttering mentioned above would be pretty free.

10) It’s the best possibility. Seriously – Czechs tried it with Slovaks. Polish – not even by mistake, so goes with Germans as well. If you think about it, Austrians are the best neighbours that could annexate Czechs.

František Palacký (1798 – 1876) – Czech historian, politician. He was the proponent of Austroslavism, a movement that wanted to solve Slavic issues under the rule of Habsburg monarchy. See http://en.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Palack%C3%BD
Kavčí hory – area in Prague where the Czech Television headquarters are located.
In 1998, due to the equal results of the elections, two strongest parties - the left-sided ČSSD and right-sided ODS - agreed on the ruling of the left-sided party in return for certain advantages for the right-sided party.
Infamous Czech nuclear power station. See http://en.wikipedia.org/wiki/Temel%C3%ADn_Nuclear_Power_Station.

Read more!

FMV: Tender Loving Care

Mám slabost pro svérázné kombinace. Dát dohromady film a hru není nic neobvyklého, dělalo se to posledních dvacet let (a pokud půjdeme ještě dál, tak licencované hry podle filmů tu byly už v osmdesátých letech). Co ale spojit interaktivní film s psychologickým testem? Přesně to nabízí multimediální projekt Tender Loving Care.

Psycholog dr. Turner (zahraný Johnem Hurtem, který rovněž namluvil veškeré testy ve hře) přijíždí v červeném sporťáku bez střechy před ničím neobvyklý dům. Přesto se http://www.blogger.com/img/blank.gifdává slyšet, že v domě se cosi zlého stalo a po vás jakožto osobě nezatížené předchozími událostmi chce pomoc s vyřešením celé nepříjemné situace.

Michael a Allison se potkali na vysoké, v posteli jim to klapalo, vzali se a měli dceru Judy. Když dceři bylo šest let, rodina měla autonehodu a Judy proletěla hlavou předním sklem. Po půl roce je Allison v téměř katatonickém stavu a odmítá uvěřit, že je její dcera mrtvá. Doktor Turner na pomoc zavolá svou známou (a pravděpodobně i dřívější milenku) Katherine, atraktivní a velmi inteligentní čerstvou terapeutku, která se k manželům nastěhuje. Frustrovaného a nadrženého Michaela blonďatá ďáblice přitahuje, ale zároveň má k jejím terapeutickými metodám značné námitky…

Katherine rozehraje velmi nebezpečnou hru, jejímž cílem je dostat Allison do normálního stavu, zároveň si ale nebere servítky a používá k tomu jakékoli metody, které se jí zdají vhodné – včetně svedení manžela pacientky (nemluvě o tom, že se spolu s Allison věnují meditacím v Evině rouše).

Co a jak se stane, je v hrubých obrysech dáno scénářem, na vás jako na hráči/divákovi je, jakým způsobem to bude zobrazeno. Interaktivní stránka projektu totiž spočívá v prvé řadě v tom, že po každé filmové ukázce vám doktor Turner položí několik otázek ohledně vašich pocitů a dojmů z nastalé situace. V závislosti na vašich odpovědích pak uvidíte více či méně cenzurované momenty a ve většině případů se nedá příliš odhadnout, jaký budou mít vaše volby účinek a které ze zásoby natočených scén budou vybrány. Je tu poněkud ztížena možnost save/load, takže v podstatě jedinou možností jak vidět jiné momenty je začít hrát hru znovu a zvolit jiné odpovědi.

Poté, co zodpovíte otázky k právě shlédnutému videu máte možnost projít si dům (případně doktorovu ordinaci) a podívat se, co aktéři čtou za knihy nebo co píšou do deníčků. Občas je to hodně zajímavé čtení a zvláště Katherine má velmi pestrou http://www.blogger.com/img/blank.gifminulost. Občas vás při slídění přistihne jedna z postav a pěkně od plic vám sdělí, co si (o vás) myslí, Katherine má sklony dokonce peskovat za nedůvěru v její osobuhttp://www.blogger.com/img/blank.gif. Abyste spustili další sekvenci ze života tohoto milostného trojúhelníku (je nejednoznačné, jestli spolu Allison s Katherine něco měly… do jisté míry to závisí na vašich odpovědí) přichází na řadu TAT test, po jehož zodpovězení se zpřístupní doktorovy poznámky o vás samých. Závěr prozrazovat nebudu, neboť hra jich má údajně několik – a můžu vás ujistit, že někdo zemře (při mé hře vzal Michael Katherine přes hlavu kladivem. A to jsem chtěl happy-end). Nakonec se vám zpřístupní i kompletní výsledky psychologického testu, jehož podklady sbíral dr. Turner po celou dobu hry. Tady jsou ty mé a jak já, tak má přítelkyně si myslíme, že to docela sedí (až na to, že mě nikdy nelákalo paření do rána). Co myslíte vy? Read more!

FMV: Phantasmagoria 2 - Puzzle of flesh

Je to už nějaká doba, co jsem si založil tento blog. To jsem byl ještě student… Jeden čas jsem psal poměrně pravidelně, ale pak už toho volného času tolik nebylo, nebyla chuť, a když už se nakonec něco našlo, po několika řádcích jsem každý nový pokus smazal. Teď už nejsem studentem, takže bych to chtěl ještě zkusit. Něčím, co mám v živé paměti – Phantasmagorií 2: Puzzle of flesh. Jedním z dřívějších článků bylo pojednání o FMV – o hrách využívajcí tzv. full motion video. Duo her s názvem Phantasmagoria patří k pozdějším a méně známým adventurním titulům společnosti Sierra – a jak už to tak bývá, sekvel kvalit (podle některých už tehdy pochybných) prvního dílu ani zdaleka nedosahuje. Ubylo interakce, ubylo brutality a především se jedná o samostatnou položku, který nemá se svou předchůdkyní prakticky nic společného.

Zatímco v první Phantasmagorii se hráč ocitl v kůži mladé spisovatelky Adrienne, která koupila osaměle se tyčící dům, kdysi obývaný kouzelníkem, jehož jméno si nepamatuji, zato si pamatuji, že každou ze svých manželek zavraždil nějakým obzvláště odporným a sadistickým způsobem (jak ostatně Adrianne díky vizím zjistí a s ní i hráč. To vše se živými herci). Kouzelník byl posedlý démonem a právě toho Adrianne – aniž by to chtěla a tušila – probudila při prolézání domu. Démon posedne jejího manžela, který se postupně chová hůř a hůř (např. Adrianne znásilní) a vše nakonec vyvrcholí jejím během o život přes celý dům, aby nakonec těsně unikla smrti na křesle s nabroušeným kyvadlem, vyhnula se rozdrcení lebky a jen tak mimochodem svého manžela zabila. Příběh má určité paralely s Kingovým/Kubrickovým Osvícením.

Puzzle of Flesh je pro změnu příběh nerdovsky vyhlížejícího Curtise Craiga, který pracuje léky vyrábějící společnosti, intimně se stýká s jednou kolegyní, druhá jej bezostyšně svádí, je tak trochu zamilovaný do svého nejlepšího přítele, který je gay (mimochodem zcela nejsympatičtější postava celé hry) – a nesmím zapomenout ani na to, že Curtis byl asi před rokem hospitalizován v blázinci.

Curtis by ze všeho nejraději psal příbalové informace k práškům (které mají desítky nepříjemných vedlejších účinků), to by jej ovšem nesměly pronásledovat vidiny – jednak scény z minulosti, kde jej jeho matka nadhání s nožem v ruce, pouští do něj elektrický proud a nakonec ji najde oběšenou, to vše ve zralém věku šesti let, a jednak vize veskrze současné, při kterých jej pronásleduje jakési monstrum a slyší hlasy. Co začalo jako pohodový týden, kdy jediným problémem bylo dostat z pod gauče peněženku za pomoci ochočené krysy jménem Blob (a potom dostat krysu z pod gauče za pomoci oříškové tyčinky), z toho se během pěti dnů stává brutální psychologický horor plný korporátních tajemství, krvavých vražd, které protagonista možná spáchal a možná ne (někdo tu evidentně hraje hru Deset malých černoušků, podle pravidel Agathy Christie) a nesmím zapomenout ani na svérázné zobrazení praktik sado-maso, do kterých Curtise zasvěcuje jeho druhá kolegyně.

Jak se příběh odvíjí a Curtis čím dál tím magoří (to si aspoň myslí jeho psycholožka a také policistka, která vraždy v kanceláři vyšetřuje), dostáváme se čím dál tím víc do hájemství Akt X (jak jedna z postav poznamená) a v závěru hry dokonce i zcela mimo planetu Zemi. A příběhu by popravdě řečeno daleko více slušelo, kdyby byl odvyprávěn v rámci jednoho či dvou dílů televizního seriálu či jako film, zpracování jakožto hra bylo provedeno dosti neuměle. Interaktivita je tu o dost menší než u prvního dílu – a přestože na tom třeba takový Star Trek: Borg byl daleko hůře, byl pře(d)vedený daleko zábavnějším způsobem. Na rozdíl od jiných adventur si zde nemůžete vybrat předměty hovoru, můžete pouze kliknout na danou postavu (pravda, občas můžete zapříst hovor o některých předmětech z inventáře). Pokud ale musíte kliknout třikrát či čtyřikrát, abyste slyšeli celý rozhovor, který byl rozkouskovánhttp://www.blogger.com/img/blank.gif jen kvůli jeho délce, je to naprostý opruz. Stejně nemůžete dělat nic jiného než ten rozhovor dokončit.

Ale abych jen nehanil. Casting se povedl (přestože jde víceméně o herce, kteří jinak příliš hereckých příležitostí nedostali): představitel Curtise dovede brilantně zahrát jak nejistotu a zjevnou oběť situace, tak i šílence, který nemá moc daleko k běsnění (k tomu ostatně pomáhá i pozice kamery, když jej v takových chvílích snímá z lehkého nadhledu). Jeho přítelkyně mě příliš nezaujala, jeho SM učitelka ovšem zaujala i mou slečnu. Je prostě škoda, že z takového materiálu vznikla jen nepříliš dobrá hra. Ostatně - posuďte sami v této koláži/traileru. A přestože hra obsahuje dva závěry, happy-endem není ani jeden z nich.
Read more!

Underdogs - filmoví podpsi

To to letí… koukám, že zase uplynul celý semestr od chvíle, kdy jsem naposledy napsal do blogu… témat by bylo, ale vždy začnu něco psát a tak v polovině zjišťuji, že už o tom nemám co říct, nebo nemám dostatek podkladů… Každopádně. V tomto článku se můžete těšit na filmové podpsy… no, řekněme raději podvraťáky.

Pokud se budete obtěžovat s listováním ve slovníku, popřípadě zaměstnáte nějaký internetový, vyskočí vám definice slova „underdog“ jako předpokládaný poražený, smolař či prohrávající. Toto označení jsem použil pro takové filmy, které na první pohled odrazovaly příšerným hodnocením (v řeči čísel – 50% a méně, bráno podle ČSFD), ale které mě příjemně překvapily natolik, že jsem jim udělil hodnocení čtyři, výjimečně pět hvězdiček (což znamená rozpětí 70% - 100%).

Může se velice snadno stát, že váš názor na tyto filmy (pokud jste je viděli nebo je uvidíte) se bude více blížit k hlasu většiny. Ale třeba také ne. Domnívám se, že i když mnoho skutečností mluví proti těmto snímkům (a seriálům), zaslouží si díky kvalitám, které jsem u nich objevil, alespoň šanci na ne-zatracení.

Často máme tendenci měřit všechna audiovizuální díla stejným metrem – ať jde o hollywoodský blockbuster, nízkorozpočtový direct-to-DVD nebo nedejbože něco z televize, nebo dokonce z nějaké české. Jak ale budete tento článek brát, je jen na vás – nikdo vám nebrání brát jej třeba jako seznam filmů, které nikdy nechcete vidět:)


Začněme třeba s českými.

Svatba upírů (Jaroslav Soukup, 1993, 48%)

Tento pokus o komediální romantický kostýmní horor jste možná viděli. Film je místy roztahaný a ne vše v něm je jasné, přesto je občas skutečně zábavný. Kromě toho, českých filmů o upírech zas tak moc nemáme… a Bartošové to zamlada hodně slušelo.
Ukázka 1: Ukázka 2:

Pták Ohnivák (Václav Vorlíček, 1997, 39%)

Na Ptáku Ohnivákovi jsem byl ještě se školou, už tehdy na mně zapůsobil démonický Karel Roden. Film tehdejší kritika strhala a ještě dnes je považován za to nejhorší, co Václav Vorlíček kdy natočil (i když – našlo by se), Pták Ohnivák VYPADÁ jako vypelichaná vycpanina, ale romantická linie ke mně přesto promlouvá dostatečně na to, abych tuhle v koprodukci s Německem natočenou pohádku nezatracoval. A má hezkou hudbu, složil Ondřej Soukup.

Mezi námi přáteli (Vlado Štancel, 2006, 23%)

Zrzavě zarostlý ďábel Vlado Štancel, známý z Černých ovcí a České sody, kde se tak ožral, až se z toho poblil, natočil údajně první český nezávislý film, za který z něj kritika servala kůži zaživa a většina diváků to taky nepřekousla. K ději – muž středního věku (zahraný samotným režisérem) začne jednoho dne přemýšlet, jestli náhodou nemá malý penis… co z toho vznikne, považuji za velmi chytrou komedii, zvláště povedenou figurkou v ní je pak zavilý sektář v podání Jaromíra Dulavy.


Taťka (Jiří Vanýsek, 2003, 36%)
Igor Bareš exceluje v malém televizním filmu zasazeném do pohraničního městečka Mikulov. Dodal bych „malebného“, ale to už trochu moc zavání kýčem…

Kája a Zabi (Pavel Jandourek, 2007, 30%)

Představte si, že hrajete počítačovou hru a vaše herní postava, v tomto případě hrdinka ne nepodobná Laře Croft, vyleze ven do skutečného světa… Jitka Schneiderová hraje přítelkyni otce malého kluka, který je oním hráčem… Technicky na velmi slušné úrovni, pokud se nepletu, jde také o první český projekt, ve kterém byl použit bullet-time známý z Matrixu.

Cinka Panna (Dušan Rapoš, 2008, 19%)

Dušan Rapoš je něco jako slovenský Troška nebo Olmer, tedy veskrze nenáviděný tvůrce, u kterého se část diváctva křižuje pokaždé, když natočí nový film. Nebo možná i většina… Cinka Panna je slovensko-maďarsko český koprodukční historický film o cikánské houslistce. Přiznám se, že filmy s cikánskou tematikou nemusím, spíše se jim snažím vyhýbat, Cinka Panna je ale dle mého názoru skutečně kvalitním filmem s překrásnou herečkou v hlavní roli, technicky dobře zvládnutým a navíc je mi sympatický kvůli příběhu, ve kterém se žena snaží dosáhnout svého snu, přestože se to ještě žádné předtím nepodařilo.


Filmy

Vánoce naruby (Christmas with the Kranks, Joe Roth, USA, 2004, 50%)

Vánoční komedie podle scénáře Chrise Columbuse (Sám doma, první dva díly Harry Pottera), který zpracovává příběh známého spisovatele Johna Grishama, v hlavních rolích Tim Allen a Jamie Lee Curtis o manželském páru středních let, kteří po odchodu dcery na vysokou nevidí důvod, proč by měli slavit Vánoce – přesněji řečeno se je rozhodnou přímo bojkotovat. Čímž naštvou všechny sousedy v ulici, kteří se mohou přetrhnout, aby měli tu nejlepší vánoční výzdobu – a snaží se přesvědčit i Kranksovy. Z toho plyne řada zběsilých situací, včetně scény jako vystřižené ze zombíe hororu. Trailer

Žoldák: Legie zkázy (Soldier, Paul W. S. Anderson, VB-USA, 1998, 46%)

Kurt Russel jako voják, který se po uvedení novějšího typu stává zastaralým a putuje na planetu, která složí celému blízkému vesmíru jako skládka. Místní obyvatelstvo právě čelí hrozbě vyhubení v podobě vojáků nového typu. Žoldák is going to kill them all (vojáky, ne osadníky). Film obecně považovaný za to nejhorší, co Paul blabla Anderson natočil, údajně navazuje na kultovní sci-fi Blade Runner. Popravdě se mi tenhle líbil daleko víc než opus Ridleyho Scotta… Trailer

Sleduje tě vrah (The Watcher, Joe Charbanic, USA, 2000, 49%)

James Spader jako psychicky zlomený ex-FBI agent na práškách. Keanu Reeves jako psychopatický sériový vrah osamělých žen, kvůli kterému bývalý agent tolik trpí. Vrah našel jeho stopu i v Chicagu, kam se přestěhoval… kolotoč vražd začíná nanovo. Přestože snímek údajně vznikal za velice nepříznivé situace pro Reevese, který byl donucen hrát na základě smlouvy, na které kdosi zfalšoval jeho podpis, přesto považuji tento film za jeden z nejkvalitnějších v subžánru o sériových vrazích. Trailer

Krysa (Rat, Steve Barron, VB-USA, 2000, 48%)

Po vzoru Řehoře Samsy z Kafkovy Proměny se pan Flynn promění v krysu… šokovaná rodina v čele s matkou v podání Imeldy Stauntonové (Dolores Umbridgeová z Harryho Pottera V) situaci řeší dosti svérázným způsobem… když v rodinné radě neprojde upálení v krbu odvezou krysu do kafilérie. Jenže on se vrátí… Silně ironická černá komedie o rodinných vztazích s nesrozumitelným irským přízvukem.


Ja ne spík Ingliš aneb Fantozzi ve škole (Io no spik inglish, Carlo Vanzina, Itálie, 1995, 48%)

Série o panu účetním Fantozzim v podání Paola Vilaggia zdaleka nepatří k tomu nejlepšímu, co může Itálie ve světě filmu nabídnout. Navzdory dementnímu českému názvu ale tento snímek nepatří do příběhů smůlou stiženého úředníčka, vypráví naopak o postarším pojišťovákovi, který se musí naučit anglicky, pokud nechce přijít o práci. Zaplatí si proto kurz ve Velké Británii, po příjezdu ale zjistí, že mezi ním a ostatními studenty je rozdíl asi padesáti let…

Kocour (The Cat in the hat, Bo Welch, USA, 2003, 38%)

Úchylný a děsivě přeplácaný snímek na motivy knihy Dr. Seusse v hlavní roli s Michaelem Myersem. Vše je strašně barevné, herci přehrávají až běda a já se při sledování královsky bavil… Trailer

Maska Junior (Son of the Mask, Lawrence Guterman, USA, 2005, 20%)

Vzpomínáte, jak si Jim Carrey nasazoval masku a ta z něj dělala šíleného zeleného démona, co se uměl pořádně natahovat a ojel každou ženskou v dohledu? Zde se dozvíme, že maska, kterou vytvořil bůh Loki, zadělala na pořádnou patálii s jeho božským otcem Odinem. Držitel masky totiž během jejího nošení zplodil dítě, které tak přebralo část jeho kouzelných schopností, a Loki musí masku i dítě najít dřív, než se stane něco strašného… a mezitím mimino zblblé kreslenými groteskami z televize dovádí k šílenství svého lidského „otce“. Trailer

Catwoman (USA-Austrálie, Pitof, 2004, 33%)

Děkuji studiu, že mě navezlo do téhle sračky, prohlásila údajně Halle Berry při přebírání Zlatých malin. Kočičí žena z druhého Batmana se znovu objevuje v samostatném filmu a my můžeme sledovat proměnu ušlápnuté puťky v zuřivou bestii v černém latexu… Do objevení Catwoman je to nuda, ale pak se film rozjede a nezastaví se. Trailer


Gamebox (GameBox 1.0, USA, 2004, 48%)

Charlie testuje počítačové hry. Jednoho dne mu na stůl přijde konzole s instrukcemi, dle kterých má naskenovat obrázky Dívky a Padoucha, kteří budou ve hře vystupovat. Charlie si vybere fotku své mrtvé přítelkyně a policisty, který ji zabil… Gamebox je však hra krajně nebezpečná a pokud v ní třikrát zemřete, zemře i vaše tělo… Silně nízkorozpočtový film, ale přesto zajímavě natočený. Trailer

Dračí doupě (Dungeons and Dragons, Courtney Solomon, USA-ČR, 2000, 27%)

Fantasy příběh s poměrně komplikovaným dějem, se slizkým Malkovichem a Jeremy Ironsem, natáčený v Praze, svorně nenáviděný všemi kromě mně. Druhý díl je o DOST slabší. Trailer

May (Lucky McKee, USA, 2002, 50%)

May je osamělá dívka, která umí krásně šít… zná spoustu lidí, na kterých se jí líbí vždy jediná část… proto je zabíjí a z hezkých částí si skládá toho nejlepšího, nejkrásnějšího společníka… Hororové drama. Trailer

Chuckyho sémě (Seed of Chucky, Don Mancini, USA, 2004, 49%)

Zatím poslední díl série o vraždící panence Chuckym, proslavené především prvními třemi díly nazvanými Dětská hra. A zároveň první díl, které jsem z této série viděl. Namluvil Brad Dourif, kterého můžete znát jako Červivce z Pána prstenů… A Jennifer Tilly nejen že mluví Chuckyho manželku Tiffany, ale sama také ve filmu hraje… samu sebe:) Trailer

Emmanuelle (Just Jaeckin, Francie, 1974, 46%)

Nejslavnější softporno světa s krásnou Sylvií Kristel. Emmanuelle žije se svým manželem v Thajsku a celý film nedělá nic jiného, než probouzí svou sexualitu experimentováním v této oblasti… Začátek a konec


(konec první části)
Read more!

„We’re all the Gathering“

Koukáte na horory? Já moc ne, nebaví mě, nebojím se u nich a nejvíc jsem si je zatím užil v kině, kam na ně ale chodím ještě méně než na jiné žánry. Snímek Zjevení jsem si pořídil jen kvůli své oblíbené herečce Christině Ricci a právě jsem s ní(m) strávil chvílemi poměrně nudných 83 minut. Přesto mi ale film přišel svým způsobem zajímavý…

Malé městečko ve Velké Británii. Během jakéhosi festivalu vytáhne kluk svou přítelkyni na blízký kopec. Po chvíli přemlouvání se unavená dívka konečně vyšplhá až na vrchol, povzdechne si, že si měli vzít deku a vzápětí zjistí, že její kluk zmizel. Jeden neuvážený krok a trhlina v zemi pohltí i ji…

V kopci se skrývá zajímavý nález – kostel z prvního století po Kristu, s největší pravděpodobností vybudovaný Josefem z Arimateje, s nejstarším spodobněním Ukřižování. Oltářní obraz tvoří basreliéfy tváří – a ukřižovaný je proti všem tradicím zobrazen zády do kostela…

Následující děj už není tolik důležitý, Christina Ricci se zde objevuje zničehonic jako Američanka, co po autonehodě ztratila paměť a taky šílenec s brokovnicí, který konečně dá filmu jakýs takýs spád.

A co je vlastně zač to Shromáždění (Gathering), které dává filmu jméno? Kdysi to byli lidé… ti, kteří jsou zobrazeni na basreliéfu, i ti, které jedna z postav objevuje na obrazech starých mistrů i na filmových pásech s atentátem na Kennedyho. Stále ty samé tváře. Podle legendy „přišli ze Západu i z Východu, aby se podívali na Ukřižování. Ale ne ze zbožnosti, ale kvůli touze po krvi.“ A byli za to prokleti, nuceni být svědky krvavých událostí, ať už jsou jimi autonehody nebo lynče. Nezaujatě pozorují, co se kolem nich děje, bez toho, aby se jich to nějak dotýkalo…

Docela přesný popis otrlého filmového diváka, kterého se nedotýká ani to nejbrutálnější násilí… může si dovolit být nezaujatým pozorovatelem, protože on nemá na zobrazovaných aktivitách žádný podíl… jen sleduje, někdy zaujatě, někdy nezaujatě.

Všichni jsme Shromáždění:) Hezký nový rok 2010.

Zjevení (The Gathering; Brian Gilbert, Velká Británie - USA, 2002)
Read more!