FMV: Tender Loving Care

Mám slabost pro svérázné kombinace. Dát dohromady film a hru není nic neobvyklého, dělalo se to posledních dvacet let (a pokud půjdeme ještě dál, tak licencované hry podle filmů tu byly už v osmdesátých letech). Co ale spojit interaktivní film s psychologickým testem? Přesně to nabízí multimediální projekt Tender Loving Care.

Psycholog dr. Turner (zahraný Johnem Hurtem, který rovněž namluvil veškeré testy ve hře) přijíždí v červeném sporťáku bez střechy před ničím neobvyklý dům. Přesto se http://www.blogger.com/img/blank.gifdává slyšet, že v domě se cosi zlého stalo a po vás jakožto osobě nezatížené předchozími událostmi chce pomoc s vyřešením celé nepříjemné situace.

Michael a Allison se potkali na vysoké, v posteli jim to klapalo, vzali se a měli dceru Judy. Když dceři bylo šest let, rodina měla autonehodu a Judy proletěla hlavou předním sklem. Po půl roce je Allison v téměř katatonickém stavu a odmítá uvěřit, že je její dcera mrtvá. Doktor Turner na pomoc zavolá svou známou (a pravděpodobně i dřívější milenku) Katherine, atraktivní a velmi inteligentní čerstvou terapeutku, která se k manželům nastěhuje. Frustrovaného a nadrženého Michaela blonďatá ďáblice přitahuje, ale zároveň má k jejím terapeutickými metodám značné námitky…

Katherine rozehraje velmi nebezpečnou hru, jejímž cílem je dostat Allison do normálního stavu, zároveň si ale nebere servítky a používá k tomu jakékoli metody, které se jí zdají vhodné – včetně svedení manžela pacientky (nemluvě o tom, že se spolu s Allison věnují meditacím v Evině rouše).

Co a jak se stane, je v hrubých obrysech dáno scénářem, na vás jako na hráči/divákovi je, jakým způsobem to bude zobrazeno. Interaktivní stránka projektu totiž spočívá v prvé řadě v tom, že po každé filmové ukázce vám doktor Turner položí několik otázek ohledně vašich pocitů a dojmů z nastalé situace. V závislosti na vašich odpovědích pak uvidíte více či méně cenzurované momenty a ve většině případů se nedá příliš odhadnout, jaký budou mít vaše volby účinek a které ze zásoby natočených scén budou vybrány. Je tu poněkud ztížena možnost save/load, takže v podstatě jedinou možností jak vidět jiné momenty je začít hrát hru znovu a zvolit jiné odpovědi.

Poté, co zodpovíte otázky k právě shlédnutému videu máte možnost projít si dům (případně doktorovu ordinaci) a podívat se, co aktéři čtou za knihy nebo co píšou do deníčků. Občas je to hodně zajímavé čtení a zvláště Katherine má velmi pestrou http://www.blogger.com/img/blank.gifminulost. Občas vás při slídění přistihne jedna z postav a pěkně od plic vám sdělí, co si (o vás) myslí, Katherine má sklony dokonce peskovat za nedůvěru v její osobuhttp://www.blogger.com/img/blank.gif. Abyste spustili další sekvenci ze života tohoto milostného trojúhelníku (je nejednoznačné, jestli spolu Allison s Katherine něco měly… do jisté míry to závisí na vašich odpovědí) přichází na řadu TAT test, po jehož zodpovězení se zpřístupní doktorovy poznámky o vás samých. Závěr prozrazovat nebudu, neboť hra jich má údajně několik – a můžu vás ujistit, že někdo zemře (při mé hře vzal Michael Katherine přes hlavu kladivem. A to jsem chtěl happy-end). Nakonec se vám zpřístupní i kompletní výsledky psychologického testu, jehož podklady sbíral dr. Turner po celou dobu hry. Tady jsou ty mé a jak já, tak má přítelkyně si myslíme, že to docela sedí (až na to, že mě nikdy nelákalo paření do rána). Co myslíte vy? Read more!

FMV: Phantasmagoria 2 - Puzzle of flesh

Je to už nějaká doba, co jsem si založil tento blog. To jsem byl ještě student… Jeden čas jsem psal poměrně pravidelně, ale pak už toho volného času tolik nebylo, nebyla chuť, a když už se nakonec něco našlo, po několika řádcích jsem každý nový pokus smazal. Teď už nejsem studentem, takže bych to chtěl ještě zkusit. Něčím, co mám v živé paměti – Phantasmagorií 2: Puzzle of flesh. Jedním z dřívějších článků bylo pojednání o FMV – o hrách využívajcí tzv. full motion video. Duo her s názvem Phantasmagoria patří k pozdějším a méně známým adventurním titulům společnosti Sierra – a jak už to tak bývá, sekvel kvalit (podle některých už tehdy pochybných) prvního dílu ani zdaleka nedosahuje. Ubylo interakce, ubylo brutality a především se jedná o samostatnou položku, který nemá se svou předchůdkyní prakticky nic společného.

Zatímco v první Phantasmagorii se hráč ocitl v kůži mladé spisovatelky Adrienne, která koupila osaměle se tyčící dům, kdysi obývaný kouzelníkem, jehož jméno si nepamatuji, zato si pamatuji, že každou ze svých manželek zavraždil nějakým obzvláště odporným a sadistickým způsobem (jak ostatně Adrianne díky vizím zjistí a s ní i hráč. To vše se živými herci). Kouzelník byl posedlý démonem a právě toho Adrianne – aniž by to chtěla a tušila – probudila při prolézání domu. Démon posedne jejího manžela, který se postupně chová hůř a hůř (např. Adrianne znásilní) a vše nakonec vyvrcholí jejím během o život přes celý dům, aby nakonec těsně unikla smrti na křesle s nabroušeným kyvadlem, vyhnula se rozdrcení lebky a jen tak mimochodem svého manžela zabila. Příběh má určité paralely s Kingovým/Kubrickovým Osvícením.

Puzzle of Flesh je pro změnu příběh nerdovsky vyhlížejícího Curtise Craiga, který pracuje léky vyrábějící společnosti, intimně se stýká s jednou kolegyní, druhá jej bezostyšně svádí, je tak trochu zamilovaný do svého nejlepšího přítele, který je gay (mimochodem zcela nejsympatičtější postava celé hry) – a nesmím zapomenout ani na to, že Curtis byl asi před rokem hospitalizován v blázinci.

Curtis by ze všeho nejraději psal příbalové informace k práškům (které mají desítky nepříjemných vedlejších účinků), to by jej ovšem nesměly pronásledovat vidiny – jednak scény z minulosti, kde jej jeho matka nadhání s nožem v ruce, pouští do něj elektrický proud a nakonec ji najde oběšenou, to vše ve zralém věku šesti let, a jednak vize veskrze současné, při kterých jej pronásleduje jakési monstrum a slyší hlasy. Co začalo jako pohodový týden, kdy jediným problémem bylo dostat z pod gauče peněženku za pomoci ochočené krysy jménem Blob (a potom dostat krysu z pod gauče za pomoci oříškové tyčinky), z toho se během pěti dnů stává brutální psychologický horor plný korporátních tajemství, krvavých vražd, které protagonista možná spáchal a možná ne (někdo tu evidentně hraje hru Deset malých černoušků, podle pravidel Agathy Christie) a nesmím zapomenout ani na svérázné zobrazení praktik sado-maso, do kterých Curtise zasvěcuje jeho druhá kolegyně.

Jak se příběh odvíjí a Curtis čím dál tím magoří (to si aspoň myslí jeho psycholožka a také policistka, která vraždy v kanceláři vyšetřuje), dostáváme se čím dál tím víc do hájemství Akt X (jak jedna z postav poznamená) a v závěru hry dokonce i zcela mimo planetu Zemi. A příběhu by popravdě řečeno daleko více slušelo, kdyby byl odvyprávěn v rámci jednoho či dvou dílů televizního seriálu či jako film, zpracování jakožto hra bylo provedeno dosti neuměle. Interaktivita je tu o dost menší než u prvního dílu – a přestože na tom třeba takový Star Trek: Borg byl daleko hůře, byl pře(d)vedený daleko zábavnějším způsobem. Na rozdíl od jiných adventur si zde nemůžete vybrat předměty hovoru, můžete pouze kliknout na danou postavu (pravda, občas můžete zapříst hovor o některých předmětech z inventáře). Pokud ale musíte kliknout třikrát či čtyřikrát, abyste slyšeli celý rozhovor, který byl rozkouskovánhttp://www.blogger.com/img/blank.gif jen kvůli jeho délce, je to naprostý opruz. Stejně nemůžete dělat nic jiného než ten rozhovor dokončit.

Ale abych jen nehanil. Casting se povedl (přestože jde víceméně o herce, kteří jinak příliš hereckých příležitostí nedostali): představitel Curtise dovede brilantně zahrát jak nejistotu a zjevnou oběť situace, tak i šílence, který nemá moc daleko k běsnění (k tomu ostatně pomáhá i pozice kamery, když jej v takových chvílích snímá z lehkého nadhledu). Jeho přítelkyně mě příliš nezaujala, jeho SM učitelka ovšem zaujala i mou slečnu. Je prostě škoda, že z takového materiálu vznikla jen nepříliš dobrá hra. Ostatně - posuďte sami v této koláži/traileru. A přestože hra obsahuje dva závěry, happy-endem není ani jeden z nich.
Read more!

FMV aneb co to zase sakra je

Týden se sešel s týdnem a pak ještě s půlkou dalšího a já zjišťuji, že to psaní tak nějak flákám. Takže abych to napravil, dneska budu psáti o FMV neboli Full Motion Video. Což je něco, o čem dost možná nikdo z vás neslyšel, ale pokud se aspoň občas věnujete počítačovým hrám, dost možná jste to viděli na vlastní oči. Linky k videím jsou přibaleny . Důvodem, proč se zabývám zase nějakými "blbými počítačovými hrami" je to, že se mi jednak zas až tak blbé nezdají - přinejmenším ty starší, a jednak se v případě FMV nacházíme na hranici s filmem.

Pravděpodobně víte, že velká část her (nepočítáme-li sportovní simulátory a The Sims) mají herní část a část s filmy, ve kterých se většinou ukáže část příběhu. V době kamenné, tj. ještě kolem roku 1990, tvořil takové prostřihy - cutscenes - čistý text (o nějakých deset let dříve tvořil text celou hru, vidíte ten pokrok?), později tuto úlohu zajišťovaly animace, které přešly v krátké filmy. A protože se v tu dobu začaly masově rozšiřovat CDromky, tvůrci byli schopni vměstnat na nové médium těchto filmů více. A pak si kdosi řekl: co takhle natočit tyhle mezifilmy s živými herci?

Když na mě kolem roku 1998 vybafl John Rhys-Davies (Gimli v Pánu prstenů či Sajíd v Indiana Jonesi) v Duně 2000 jako atreidský mentat, dostalo mě to. Ta samá situace se opakovala v Jedi Knigh: Dark Forces II z roku 1997, což byl mimochodem první projekt od Návratu Jediho, ve kterém byly točeny souboje se světelnými meči.

No dobře, ale to pořád ještě nic není - filmy ve hře jsou hrány živými herci. Teď si představte, že v devadesátých letech byly vytvořeny hry, ve kterých tvoří filmové sekvence hlavní jádro hry, nikoli jen důležitý, ale pro samotnou hru nepříliš významný prvek.

Několik těchto her se mi v posledním roce dostalo do rukou - a že to byly samé výživné kousky. Třeba taková Phantasmagoria, jedna z nejbrutálnějších věcí, kterou jsem kdy zažil. Je s podivem, že ji vytvořila žena, která se do té doby zaměřovala především na pohádkami ovlivněné adventury. Dan a Adrianne, zcela normální mladý manželský pár, se přestěhují do nového domu. Ještě netuší, že tento dům patřil před sto lety slavnému kouzelníkovi Carnovi, který byl pětkrát ženatý a s žádnou manželkou to nedopadlo dobře. Během zkoumání narazí Adrianne na zazděnou kapli a nechtěně vypustí démona, který posedne jejího manžela. Z dosud citlivého a hodného muže se během týdne stane šílící monstrum, které Adrianne postupně terorizuje, až se ji rozhodne zabít. Kromě toho je pronásledována děsivými vizemi (skleník, zrcadlo, lis na víno - tyto záběry jsou velmi drastické) které jí ukazují smrt jednotlivých manželek prvního majitele. Zdeptaná a dokonce i znásilněná Adrianne se nakonec rozhodne, že musí démona zničit... Vše, od znásilnění až po jednotlivé vraždy (zahradnická lopatka v oku, hlava roztržená na dvě půlky) je natočeno ve skutečně šokujících detailech. Tato hra se v mnoha zemích nesměla prodávat a přesto byly její prodeje velmi vysoké... Mimo jiné byl natočen i sekvel.

Mnohem méně násilné bylo i druhé pokračování hry Gabriel Knight, s podtitulem The Beast Within, která spojuje příběh šíleného krále Ludvíka Bavorského, ztracenou Wagnerovu operu a vlkodlaky. Ani zde si autorka neodpustila chuťovku v podobě vlkodlaka ohryzávající stehenní kost v ukryté jeskyni kdesi v Českém lese (tj. německá strana Šumavy).

Je pravda, že v těcho hrách - interaktivních filmech - často hráli spíše herci druhé kategorie, ale jsou i výjimky. Takovou tvoří třeba herec Dennis Hopper v mysteriózní detektivce Black Dahlia, jejímž podkladem byla skutečná brutální vražda hollywoodské herečky ve čtyřicátých letech - fotografie z místa činu byly natolik otřesné, že se nesměly objevit v novinách (případné zájemce odkazuji na Wikipedii a z ní na odkaz na stránky věnované zavražděné, ale je to pohled opravdu jen pro silné žaludky).

Ve hře X-files: The game účinkovalo osazenstvo seriálu v čele s Duchnovnym a Andersonovou a rozhodně vypadá velmi dobře. Ovšem nechávám si ji až na dlouhé zimní večery.
Jelikož se už připozdívá, zde výčet utnu a zastavím se u poslední hry, která vzbudila můj zájem doslova před několika dny - Rama podle stejnojmenné knihy A.C. Clarka, ve které se hráč stává jedním z astronautů zkoumajících cizí vesmírnou loď. Před několika měsíci zesnulý spisovatel dokonce ke hře natočil i úvod.

Interaktivní filmy pro mně zkrátka mají své kouzlo. Během deseti-patnácti let jich vyšla pěkná řádka, některé samozřejmě i velmi nízké kvality. Jako pojítko mezi světem her a světem filmu jsou přinejmenším zajímavou kuriozitou. Což mi připomíná, že si mám sehnat hru Dracula: Unleashed... Read more!