Underdogs - filmoví podpsi

To to letí… koukám, že zase uplynul celý semestr od chvíle, kdy jsem naposledy napsal do blogu… témat by bylo, ale vždy začnu něco psát a tak v polovině zjišťuji, že už o tom nemám co říct, nebo nemám dostatek podkladů… Každopádně. V tomto článku se můžete těšit na filmové podpsy… no, řekněme raději podvraťáky.

Pokud se budete obtěžovat s listováním ve slovníku, popřípadě zaměstnáte nějaký internetový, vyskočí vám definice slova „underdog“ jako předpokládaný poražený, smolař či prohrávající. Toto označení jsem použil pro takové filmy, které na první pohled odrazovaly příšerným hodnocením (v řeči čísel – 50% a méně, bráno podle ČSFD), ale které mě příjemně překvapily natolik, že jsem jim udělil hodnocení čtyři, výjimečně pět hvězdiček (což znamená rozpětí 70% - 100%).

Může se velice snadno stát, že váš názor na tyto filmy (pokud jste je viděli nebo je uvidíte) se bude více blížit k hlasu většiny. Ale třeba také ne. Domnívám se, že i když mnoho skutečností mluví proti těmto snímkům (a seriálům), zaslouží si díky kvalitám, které jsem u nich objevil, alespoň šanci na ne-zatracení.

Často máme tendenci měřit všechna audiovizuální díla stejným metrem – ať jde o hollywoodský blockbuster, nízkorozpočtový direct-to-DVD nebo nedejbože něco z televize, nebo dokonce z nějaké české. Jak ale budete tento článek brát, je jen na vás – nikdo vám nebrání brát jej třeba jako seznam filmů, které nikdy nechcete vidět:)


Začněme třeba s českými.

Svatba upírů (Jaroslav Soukup, 1993, 48%)

Tento pokus o komediální romantický kostýmní horor jste možná viděli. Film je místy roztahaný a ne vše v něm je jasné, přesto je občas skutečně zábavný. Kromě toho, českých filmů o upírech zas tak moc nemáme… a Bartošové to zamlada hodně slušelo.
Ukázka 1: Ukázka 2:

Pták Ohnivák (Václav Vorlíček, 1997, 39%)

Na Ptáku Ohnivákovi jsem byl ještě se školou, už tehdy na mně zapůsobil démonický Karel Roden. Film tehdejší kritika strhala a ještě dnes je považován za to nejhorší, co Václav Vorlíček kdy natočil (i když – našlo by se), Pták Ohnivák VYPADÁ jako vypelichaná vycpanina, ale romantická linie ke mně přesto promlouvá dostatečně na to, abych tuhle v koprodukci s Německem natočenou pohádku nezatracoval. A má hezkou hudbu, složil Ondřej Soukup.

Mezi námi přáteli (Vlado Štancel, 2006, 23%)

Zrzavě zarostlý ďábel Vlado Štancel, známý z Černých ovcí a České sody, kde se tak ožral, až se z toho poblil, natočil údajně první český nezávislý film, za který z něj kritika servala kůži zaživa a většina diváků to taky nepřekousla. K ději – muž středního věku (zahraný samotným režisérem) začne jednoho dne přemýšlet, jestli náhodou nemá malý penis… co z toho vznikne, považuji za velmi chytrou komedii, zvláště povedenou figurkou v ní je pak zavilý sektář v podání Jaromíra Dulavy.


Taťka (Jiří Vanýsek, 2003, 36%)
Igor Bareš exceluje v malém televizním filmu zasazeném do pohraničního městečka Mikulov. Dodal bych „malebného“, ale to už trochu moc zavání kýčem…

Kája a Zabi (Pavel Jandourek, 2007, 30%)

Představte si, že hrajete počítačovou hru a vaše herní postava, v tomto případě hrdinka ne nepodobná Laře Croft, vyleze ven do skutečného světa… Jitka Schneiderová hraje přítelkyni otce malého kluka, který je oním hráčem… Technicky na velmi slušné úrovni, pokud se nepletu, jde také o první český projekt, ve kterém byl použit bullet-time známý z Matrixu.

Cinka Panna (Dušan Rapoš, 2008, 19%)

Dušan Rapoš je něco jako slovenský Troška nebo Olmer, tedy veskrze nenáviděný tvůrce, u kterého se část diváctva křižuje pokaždé, když natočí nový film. Nebo možná i většina… Cinka Panna je slovensko-maďarsko český koprodukční historický film o cikánské houslistce. Přiznám se, že filmy s cikánskou tematikou nemusím, spíše se jim snažím vyhýbat, Cinka Panna je ale dle mého názoru skutečně kvalitním filmem s překrásnou herečkou v hlavní roli, technicky dobře zvládnutým a navíc je mi sympatický kvůli příběhu, ve kterém se žena snaží dosáhnout svého snu, přestože se to ještě žádné předtím nepodařilo.


Filmy

Vánoce naruby (Christmas with the Kranks, Joe Roth, USA, 2004, 50%)

Vánoční komedie podle scénáře Chrise Columbuse (Sám doma, první dva díly Harry Pottera), který zpracovává příběh známého spisovatele Johna Grishama, v hlavních rolích Tim Allen a Jamie Lee Curtis o manželském páru středních let, kteří po odchodu dcery na vysokou nevidí důvod, proč by měli slavit Vánoce – přesněji řečeno se je rozhodnou přímo bojkotovat. Čímž naštvou všechny sousedy v ulici, kteří se mohou přetrhnout, aby měli tu nejlepší vánoční výzdobu – a snaží se přesvědčit i Kranksovy. Z toho plyne řada zběsilých situací, včetně scény jako vystřižené ze zombíe hororu. Trailer

Žoldák: Legie zkázy (Soldier, Paul W. S. Anderson, VB-USA, 1998, 46%)

Kurt Russel jako voják, který se po uvedení novějšího typu stává zastaralým a putuje na planetu, která složí celému blízkému vesmíru jako skládka. Místní obyvatelstvo právě čelí hrozbě vyhubení v podobě vojáků nového typu. Žoldák is going to kill them all (vojáky, ne osadníky). Film obecně považovaný za to nejhorší, co Paul blabla Anderson natočil, údajně navazuje na kultovní sci-fi Blade Runner. Popravdě se mi tenhle líbil daleko víc než opus Ridleyho Scotta… Trailer

Sleduje tě vrah (The Watcher, Joe Charbanic, USA, 2000, 49%)

James Spader jako psychicky zlomený ex-FBI agent na práškách. Keanu Reeves jako psychopatický sériový vrah osamělých žen, kvůli kterému bývalý agent tolik trpí. Vrah našel jeho stopu i v Chicagu, kam se přestěhoval… kolotoč vražd začíná nanovo. Přestože snímek údajně vznikal za velice nepříznivé situace pro Reevese, který byl donucen hrát na základě smlouvy, na které kdosi zfalšoval jeho podpis, přesto považuji tento film za jeden z nejkvalitnějších v subžánru o sériových vrazích. Trailer

Krysa (Rat, Steve Barron, VB-USA, 2000, 48%)

Po vzoru Řehoře Samsy z Kafkovy Proměny se pan Flynn promění v krysu… šokovaná rodina v čele s matkou v podání Imeldy Stauntonové (Dolores Umbridgeová z Harryho Pottera V) situaci řeší dosti svérázným způsobem… když v rodinné radě neprojde upálení v krbu odvezou krysu do kafilérie. Jenže on se vrátí… Silně ironická černá komedie o rodinných vztazích s nesrozumitelným irským přízvukem.


Ja ne spík Ingliš aneb Fantozzi ve škole (Io no spik inglish, Carlo Vanzina, Itálie, 1995, 48%)

Série o panu účetním Fantozzim v podání Paola Vilaggia zdaleka nepatří k tomu nejlepšímu, co může Itálie ve světě filmu nabídnout. Navzdory dementnímu českému názvu ale tento snímek nepatří do příběhů smůlou stiženého úředníčka, vypráví naopak o postarším pojišťovákovi, který se musí naučit anglicky, pokud nechce přijít o práci. Zaplatí si proto kurz ve Velké Británii, po příjezdu ale zjistí, že mezi ním a ostatními studenty je rozdíl asi padesáti let…

Kocour (The Cat in the hat, Bo Welch, USA, 2003, 38%)

Úchylný a děsivě přeplácaný snímek na motivy knihy Dr. Seusse v hlavní roli s Michaelem Myersem. Vše je strašně barevné, herci přehrávají až běda a já se při sledování královsky bavil… Trailer

Maska Junior (Son of the Mask, Lawrence Guterman, USA, 2005, 20%)

Vzpomínáte, jak si Jim Carrey nasazoval masku a ta z něj dělala šíleného zeleného démona, co se uměl pořádně natahovat a ojel každou ženskou v dohledu? Zde se dozvíme, že maska, kterou vytvořil bůh Loki, zadělala na pořádnou patálii s jeho božským otcem Odinem. Držitel masky totiž během jejího nošení zplodil dítě, které tak přebralo část jeho kouzelných schopností, a Loki musí masku i dítě najít dřív, než se stane něco strašného… a mezitím mimino zblblé kreslenými groteskami z televize dovádí k šílenství svého lidského „otce“. Trailer

Catwoman (USA-Austrálie, Pitof, 2004, 33%)

Děkuji studiu, že mě navezlo do téhle sračky, prohlásila údajně Halle Berry při přebírání Zlatých malin. Kočičí žena z druhého Batmana se znovu objevuje v samostatném filmu a my můžeme sledovat proměnu ušlápnuté puťky v zuřivou bestii v černém latexu… Do objevení Catwoman je to nuda, ale pak se film rozjede a nezastaví se. Trailer


Gamebox (GameBox 1.0, USA, 2004, 48%)

Charlie testuje počítačové hry. Jednoho dne mu na stůl přijde konzole s instrukcemi, dle kterých má naskenovat obrázky Dívky a Padoucha, kteří budou ve hře vystupovat. Charlie si vybere fotku své mrtvé přítelkyně a policisty, který ji zabil… Gamebox je však hra krajně nebezpečná a pokud v ní třikrát zemřete, zemře i vaše tělo… Silně nízkorozpočtový film, ale přesto zajímavě natočený. Trailer

Dračí doupě (Dungeons and Dragons, Courtney Solomon, USA-ČR, 2000, 27%)

Fantasy příběh s poměrně komplikovaným dějem, se slizkým Malkovichem a Jeremy Ironsem, natáčený v Praze, svorně nenáviděný všemi kromě mně. Druhý díl je o DOST slabší. Trailer

May (Lucky McKee, USA, 2002, 50%)

May je osamělá dívka, která umí krásně šít… zná spoustu lidí, na kterých se jí líbí vždy jediná část… proto je zabíjí a z hezkých částí si skládá toho nejlepšího, nejkrásnějšího společníka… Hororové drama. Trailer

Chuckyho sémě (Seed of Chucky, Don Mancini, USA, 2004, 49%)

Zatím poslední díl série o vraždící panence Chuckym, proslavené především prvními třemi díly nazvanými Dětská hra. A zároveň první díl, které jsem z této série viděl. Namluvil Brad Dourif, kterého můžete znát jako Červivce z Pána prstenů… A Jennifer Tilly nejen že mluví Chuckyho manželku Tiffany, ale sama také ve filmu hraje… samu sebe:) Trailer

Emmanuelle (Just Jaeckin, Francie, 1974, 46%)

Nejslavnější softporno světa s krásnou Sylvií Kristel. Emmanuelle žije se svým manželem v Thajsku a celý film nedělá nic jiného, než probouzí svou sexualitu experimentováním v této oblasti… Začátek a konec


(konec první části)
Read more!

1984 očima Orwella, Radforda a Feniče

O románu 1984 slyšel snad úplně každý, snad každý snad zná pojem Velký bratr. Velké množství lidí román četlo a část zase viděla filmovou adaptaci. Obsah tak snad není nutné představovat… a snad ani to, že za minulého režimu se k nám tato kniha nedostala. Přesto však i (česko)slovenský tvůrce přinesl v roce 1984 svou vizi světa a společnosti, jako to svou adaptací stejnojmenného románu udělal i režisér Michael Radford.

Jen ve zkratce. Román 1984 vypráví o totalitním světě očima úředníka Winstona Smithe, který je tajně nespokojen s panujícími podmínkami (veřejně by se to neodvážil dát najevo) a jeho odpor roste po seznámení a navázání milostného vztahu s dívkou Julií. Tento vztah, jakožto ani nespokojenost s panujícími poměry však nezůstane bez povšimnutí represivních složek totalitního státu (které reprezentuje muž, který se po většinu knihy tváří jako přítel a na oko oba milence podporuje) a po čase jsou oba zatčeni, vyslýcháni a mučeni. Smith dohnaný strachem k šílenství pak svou dívku zradí, načež jej propuštěn, aby dožil svůj život jako spořádaný občan zcela zbaven jakýchkoliv tužeb a vlastního myšlení.

V roce, do kterého je děj románu zasazen, byla natočena filmová adaptace britským filmařem Michaelem Radfordem. Film poměrně věrně zachycuje ducha předlohy.

V roce 1984 byl i na druhé straně železné opony natočen film, tentokrát nikoli dystopický, ale postihující tehdejší současnost: téměř zapomenutý celovečerní debut na Slovensku narozeného Fera Feniče (dnes známého spíše jako zakladatele společnosti Febio, která stojí za Febio festem, dokumentárními pořady typu Gen či Českou sodou) – Džusový román.

Džusový román je film o mladé dívce Aleně (Alena Mihulová), která dojíždí z rodné vesnice za prací do města. Otec jezdí po montážích a věčně není doma, postarší matka pracuje v drůbežárně a neustále dceři vyčítá, že se jí nechce pracovat v místě bydliště. Práce ve městě, konkrétně v továrně, ovšem není o moc záživnější (popravdě jsem nepochopil, co to tam vlastně dělá a jsem nakloněn věřit tomu, že ani hlavní představitelka) a jedinou kamarádkou je jí o půl metru vyšší Jitka.

Z kolotoče blbé práce, blbých lidí a blbé muziky jí vytrhne až kámoš Jitčina snoubence, který se věnuje kulturistice a do kterého se Alena zamiluje. Když se pak opět setkají na Jitčině svatbě, kulturista hučí do Aleny tak dlouho, až se nakonec venku pomilují. Napsal jsem – pomilují? Správný výraz by spíš měl být, že ojel panenskou dívku na valníku s bramborami, pak chvíli oddychoval s rukama za hlavou a pocitem, jaký je kanec, načež šel zpátky na svatební hostinu a ožral se, zatímco Alena stále ležela nahá na pytlích.

Malá odbočka. Vzpomínáte si na film Barbar Conan? Ten byl sice natočen už v roce 1982, čímž se narušuje naše pojednání o roce 1984, uvádím jej však kvůli jiné souvislosti. Pokud jste film viděli, pamatujete si asi, že Conanova vesnice byla přepadena jezdci Thulsy Soudce (James Earl Jones), dospělí pobiti a děti odvlečeny do otroctví, aby roztáčely obrovité kolo . Nakonec zůstává už jen, teď už dospělý Conan, který se sveřepým výrazem zírá do nikam a tlačí a tlačí a točí a točí.

Co to má společného s naprosto podřadnou událostí na československé vesnici? Vůbec nic… snad jen… když se totiž k ránu sál, ve kterém se svatební hostina konala, uzamyká, chrápající kulturista Franta je uklízečkami vytažen před hospodu. Protože by mu ujel autobus, Alena dojde domů pro kárku, horko těžko na ní svého prvního uloží a pak skoro stokilového chlapa veze – do kopce – k autobusové zastávce. Místo majestátního Polendourise zní Janda s Oknem mé lásky („Kdo tě líbá, když né já“). Ještě mu zastrčí do kapsy svou fotku a pak už se jen dívá, jak jej řidič táhne do busu na zádech.

Jak už to tak bývá, ne právě vydařená noc nezůstane bez následků a Alena zjistí, že je těhotná. Vydává se proto za Frantou, ale ten se už z ubytovny, kde bydlel, odstěhoval a ona za ním jede do města, kde má stálé bydliště. Místo milence jí ale otevře jeho manželka.

Maminka jí nakáže skákat ze stolu, pít (svařené víno?) a sedět na kbelíku s horkou vodou… a kamarádka jí poradí potrat, že to nic není – taky si tím prošla a teď je vdaná a čeká další dítě. Projde si pokořujícím sezením před potratovou komisí plnou odpudivých tváří a pak už je vezena na operační sál, kde se – již omámená před zákrokem - stává svědkem potratu jiné ženy. Nahá se zhroutí na kachličky.

Po několika dnech je už zase zpátky v továrně. Kamarádka odchází na mateřskou dovolenou, Alena se ujímá nově příchozího děvčete a pak už ji jen vidíme, jak zase stojí u stroje. Tentokrát ovšem s děsivě prázdným výrazem…

Možná někdo namítne, že Alenin příběh jen těžko může být horší než to, čím si prošel Winston Smith. Já na to říkám: Skutečně…?

Džusový román byl do distribuce uveden až čtyři roky po svém natočení. Fero Fenič poté natočil už jen jediný celovečerní film - Zvláštní bytosti z roku 1990.

„Nemiluju, protože neumím to,
nemiluju a každej o mně ví to.
To nevadí, malou o-pičku mám,
malou o-pičku mám.

Táta s mámou se mě pořád ptají,
jestli už mě kámoši líbávají.
To nevadí, malou o-pičku mám,
malou o-pičku mám.

Já říkám jo, ale pláču potají,
kluci si mně vůbec nevšímají.
To nevadí, malou o-pičku mám,
malou o-pičku mám.

Tak si zpívám abych nebyla sama
a s kytarou toulám se večerama.
To nevadí, malou o-pičku mám,
malou o-pičku mám.

Zítra ráno zas půjdu do tý dřiny,
za vejdělek koupím si nový džíny.
To nevadí, malou o-pičku mám
malou o-pičku mám.

A po práci utíkám do konzumu
za přesčasy koupím si flašku mlíka.
To nevadí, malou o-pičku mám,
malou o-pičku mám.

Nikdo neví, co ve mně je a není
a co z mejch snů najde svý naplnění.
To nevadí, malou o-pičku mám,
malou o-pičku mám. “

Read more!

Utrpení mladého Fingona II a III: Sokolovo a Osvobození Prahy

Ano, nakonec jsem silou vůle dokoukal i zbylé dva filmy Vávrovy válečné trilogie. Sokolovo je o formování československé vojenské jednotky v Sovětském svazu (doplněno nejdůležitějšími události v zázemí jako např. vyhlazení Lidic) a Osvobození Prahy pak samozřejmě už v názvu odhaluje zcela jasně, o co jde v dílu třetím. Nebudu tu jejich děj dále rozepisovat – ostatně Sokolovo jsem ani neviděl celé, DVD po hodině přestalo fungovat a nerozjelo se v žádném ze stolních přehrávačů, ani v počítači. Chtěl bych se vyjádřit k trilogii jako k celku.

Bývá zvykem kromě záporů sdělovat i klady – bohužel mě žádné nenapadají. V bonusech jsou všechny tři filmy obhajovány se svazáckou zarputilostí, Krampol neustává ve svém adorování velkoleposti projektu a to, že se na něm podílel vlastně strašně rád – budiž mu to přáno. Historik Pavel Jiras se tu dokonce staví do polohy ďáblova advokáta a vyzdvihuje Vávrovu uměleckou schopnost balancovat mezi politickou zakázkou a kvalitní filmařinou. Právě tu jsem však od filmu chtěl a právě té jsem se nedočkal.

Na prvním místě je trilogii vytýkána historická nepřesnost a zpolitizovanost, natočení na objednávku komunistické strany a tak všelijak podobně. Ve všech třech snímcích se hojně soudruhuje, v Dnech zrady se tak oslovují pouze komunističtí poslanci v čele s Klémou (Gottwaldem) a redakcí Rudého práva, ve druhém už i českoslovenští vojáci a ve třetím už pak vesele každý, kdo není fašista. Západní mocnosti se bojí bolševického zla, které představuje vratký spojenec na východě, sem tam padne nějaká ta buržoazie v nejrůznějších morfologických podobách. To se dalo vzhledem roku výroby docela čekat, vzhledem k tomu, že jsem nikdy nic takového říkat nemusel, se přes to dokážu celkem snadno přenést.

Co se historické přesnosti týče: nejsem schopen ji posoudit. Za mých mladých let na druhém a třetím stupni školního vzdělávání (označeném jako osmileté gymnáziu) jsme se dvacátému století a od druhé světové dál příliš prostoru nevěnovali, navíc už jsem toho dost zapomněl.

Zbývá mi tedy jen hodnocení filmů po stránce filmařské – a zde tedy snímky přes veškeré orodování výše zmíněných pánů selhávají docela. Zdůrazňovaná je především širokoúhlost a davové scény s obrovským množstvím komparzistů, přesné výroky historických osobností atd. Bohužel v podání trilogie to nejsou klady, ale spíše zápory. V prvním díle besedují historické osobnosti, jejich počet leze do desítek, divák v nich má absolutní guláš a kouše se nudou. Tyto dialogy jsou snímány v dlouhých, často i několik desítek vteřin dlouhých záběrech s minimem střihu, které působí dojmem, že měl pan režisér k dispozici jen JEDNU kameru Panavision (pro neznalé – made in USA, v titulcích Sokolova hrdě zmiňovanou) a neměl tedy prostřihy na co točit).

Davové scény jsou ve většině případů snímány stále ze stejného místa a naprosto bez nápadu, pokud mají ohromovat, tak se jim to rozhodně nedaří. Pro mě osobně tedy snímky selhávají úplně ve všem – a především nudí. To je to jediné, co filmu nikdy nedokážu odpustit – a celá Válečná trilogie pro mě skutečně není nic jiného než čtyři sta sedmdesátiminutová ztráta času.
Read more!

Utrpení mladého Fingona I: Dny zrady

Víte, proč režisér filmu Dny zrady nikdy nenatočil Maryšu? Protože se jmenuje Vávra… a ve spojení s osudem stíhanou Moravačkou to s Vávrou vždycky skončilo špatně… A možná, že by to bylo i lepší. Dnešní večer jsem totiž díky zmíněnému, 198 minut dlouhému filmu vskutku protrpěl. Začněme nejprve osobou režiséra. Pan profesor Vávra, který se letos dožil 98 let (ano, čtete dobře, narodil se roku 1911) se k filmu poprvé dostal začátkem třicátých let, nejprve jako tvůrce avantgardních filmů, později jako scénárista a v roce 1937 debutoval i samostatnou režií – a tuto pozici už neopustil až do roku 1989, kdy natočil svůj (zatím) poslední celovečerní hraný film. Dokázal tvořit za každého režimu a některé z jeho snímků dokonce vznikly na politickou objednávku, v padesátých letech tzv. Husitská trilogie (do které patří snímky Jan Hus, Jan Žižka a – nikoli Jan Roháč z Dubé, jak si leckdo myslí, ale Proti všem – přičemž právě Roháč z roku 1947 je prvním barevným českým filmem vůbec) a v sedmdesátých pak také trilogie z druhé světové války – Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy. Od padesátých let do loňského roku také učil na FAMU (mezi jeho žáky patří třeba Miloš Forman a Věra Chytilová) a i ve svém kmetském věku stále touží točit filmy.

Dnes jsem viděl právě Dny zrady… a pokud jste už o tomto eposu slyšeli, pravděpodobně to nebylo nic moc pozitivního – a po dnešku můžu říct, že zaslouženě. K tomuto dílu se pojí pojmy jako hraný dokument nebo velkofilm – a Jiří Krampol v bonusech nešetří chválou. Je to sice širokoúhlý snímek, který obsahuje pár vskutku mamutích davových scén, ale… myslíte si, že může být sledovatelný snímek, ve kterém 85% čistého času politici sedí a diskutují? Na to si můžeme pustit záznam jednání z parlamentu, většinou jej vysílají na ČT 2 v pozdních nočních hodinách – sice tam neuvidíme rapla Hitlera, jak škube rukama, nohy si dělají co chtějí a ve zbytku času se projevuje jako cholerická karikatura, ale naši zákonodárci jsou pěkná čísla a jedničky zvlášť, i nějaká ta facka Macka padne.

Jste-li toho názoru, že filmy, ve kterých se jen sedí a žvaní o politice ani jiné být nemůžou, odkazuji vás na snímek podobného typu, ale neskutečně lépe zahranému i natočenému, jménem Konference ve Wannsee, kde Kenneth Branagh a další řeší konečné řešení židovské otázky. To by se ovšem Vávra spolu s kameramanem Šofrem (jinak též častým spolupracovníkem Jiřího Menzela) nesměl spokojit s jediným výrazovým prostředkem kamery, zoomem, následovaným v četnosti užívání ještě švenkem. To není malý výběr, to je výběr konečný. Žádná jízda (kamera jedoucí po kolejích dopředu nebo dozadu) ani traveling (kamera sledující scénu horizontálně).

Těch zbylých patnáct procent tvoří rádoby akční sekvence typu obsazení pohraničí Henleinovci (a trhání šatů z nebohé holky, doplněné výkřiky typu Ty česká kurvo), popřípadě ony masové akce, pochodňové průvody nebo všeobecná mobilizace českého vojska a jeho následná nechuť k demobilizaci, kdy vojáci neuposlechnou rozkaz a raději vybavení uvnitř pohraničního opevnění raději rozmlátí, než aby je pokojně vydali skopčákům.

Hudba? Můj oblíbený Zdeněk Liška. Přestože jeho hudba obvykle filmy povznáší na vyšší úroveň a dobře funguje i samostatně, zde zcela kopíruje „kvality“ filmu. Zazní jen občas – sem tam flétna, jindy sbory, několikrát odcitovaný Smetanův Tábor z Mé vlasti (který je vlastně rovněž citací chorálu Ktož sú boží boží bojovníci) a hvízdání hitovek typu Když mě brali za vojáčka (při mobilizaci) nebo Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn (při odchodu z pevnosti). V titulcích jsem zaznamenal i Ester Krumbachovou, i když už si nejsem jistý, jestli tam figurovala jako výtvarnice nebo kostymérka.

Má cenu se na tento film dívat? Odpověď je jednoduchá – nemá. Radši si přečtěte učebnici dějepisu, garantuji vám, že bude daleko zajímavější a dočkáte se v ní i těch historických výroků, kterými se film v úvodních titulcích tolik ohání. Co si taky myslet o filmu, ve kterém Češi mluví česky, Rus (jeden) rusky, Němci německy a Angličané, Francouzi a Italové taky česky?

P.S. Zítra mě čeká Sokolovo – vzhledem k tématu by mohlo být koukatelnější, filmovější a hlavně – má jen 128 minutJ (a kameraman Miroslav Ondříček při něm přišel o oko).

Dny zrady I, II (Otakar Vávra, Československo, 1924)

Hodnocení: 50%. Stěží.
Read more!