Utrpení mladého Fingona II a III: Sokolovo a Osvobození Prahy

Ano, nakonec jsem silou vůle dokoukal i zbylé dva filmy Vávrovy válečné trilogie. Sokolovo je o formování československé vojenské jednotky v Sovětském svazu (doplněno nejdůležitějšími události v zázemí jako např. vyhlazení Lidic) a Osvobození Prahy pak samozřejmě už v názvu odhaluje zcela jasně, o co jde v dílu třetím. Nebudu tu jejich děj dále rozepisovat – ostatně Sokolovo jsem ani neviděl celé, DVD po hodině přestalo fungovat a nerozjelo se v žádném ze stolních přehrávačů, ani v počítači. Chtěl bych se vyjádřit k trilogii jako k celku.

Bývá zvykem kromě záporů sdělovat i klady – bohužel mě žádné nenapadají. V bonusech jsou všechny tři filmy obhajovány se svazáckou zarputilostí, Krampol neustává ve svém adorování velkoleposti projektu a to, že se na něm podílel vlastně strašně rád – budiž mu to přáno. Historik Pavel Jiras se tu dokonce staví do polohy ďáblova advokáta a vyzdvihuje Vávrovu uměleckou schopnost balancovat mezi politickou zakázkou a kvalitní filmařinou. Právě tu jsem však od filmu chtěl a právě té jsem se nedočkal.

Na prvním místě je trilogii vytýkána historická nepřesnost a zpolitizovanost, natočení na objednávku komunistické strany a tak všelijak podobně. Ve všech třech snímcích se hojně soudruhuje, v Dnech zrady se tak oslovují pouze komunističtí poslanci v čele s Klémou (Gottwaldem) a redakcí Rudého práva, ve druhém už i českoslovenští vojáci a ve třetím už pak vesele každý, kdo není fašista. Západní mocnosti se bojí bolševického zla, které představuje vratký spojenec na východě, sem tam padne nějaká ta buržoazie v nejrůznějších morfologických podobách. To se dalo vzhledem roku výroby docela čekat, vzhledem k tomu, že jsem nikdy nic takového říkat nemusel, se přes to dokážu celkem snadno přenést.

Co se historické přesnosti týče: nejsem schopen ji posoudit. Za mých mladých let na druhém a třetím stupni školního vzdělávání (označeném jako osmileté gymnáziu) jsme se dvacátému století a od druhé světové dál příliš prostoru nevěnovali, navíc už jsem toho dost zapomněl.

Zbývá mi tedy jen hodnocení filmů po stránce filmařské – a zde tedy snímky přes veškeré orodování výše zmíněných pánů selhávají docela. Zdůrazňovaná je především širokoúhlost a davové scény s obrovským množstvím komparzistů, přesné výroky historických osobností atd. Bohužel v podání trilogie to nejsou klady, ale spíše zápory. V prvním díle besedují historické osobnosti, jejich počet leze do desítek, divák v nich má absolutní guláš a kouše se nudou. Tyto dialogy jsou snímány v dlouhých, často i několik desítek vteřin dlouhých záběrech s minimem střihu, které působí dojmem, že měl pan režisér k dispozici jen JEDNU kameru Panavision (pro neznalé – made in USA, v titulcích Sokolova hrdě zmiňovanou) a neměl tedy prostřihy na co točit).

Davové scény jsou ve většině případů snímány stále ze stejného místa a naprosto bez nápadu, pokud mají ohromovat, tak se jim to rozhodně nedaří. Pro mě osobně tedy snímky selhávají úplně ve všem – a především nudí. To je to jediné, co filmu nikdy nedokážu odpustit – a celá Válečná trilogie pro mě skutečně není nic jiného než čtyři sta sedmdesátiminutová ztráta času.
Read more!

Scénář, hlavní role, režie - tři posty, jedno jméno?

Tak to u filmu obvykle chodí: jeden napíše scénář, druhý v tom hraje a třetí to režíruje (a čtvrtý snímá a pátý stříhá a ten umí to a ten zas tohle a odbory mají radost, že je práce pro tolik lidí). Často do scénáře kafrá režisér, popřípadě se na něm i přímo podílí (tzv. technický scénář je jeho společná práce s kameramanem, rozepisuje se v něm vzhled jednotlivých záběrů – literární scénář obsahuje pouze děj a dialogy). Občas se stane, že si scénář napíše herec, popřípadě herec režíruje – a v extrémním případě jeden člověk může dělat úplně všechno z vyjmenovaného, i když to právě hollywoodské odbory (velmi mocné organizace, které jsou schopné položit celou filmovou výrobu, viz. loňská stávka scénáristů) vidí velmi nerady. Chaos? Tak to prostě chodí. Některé věci s pravidelností v pravdě periodickou. Charlie Chaplin si psal scénáře sám, sám hrál hlavní roli a sám se i prakticky od začátku své dlouhé a plodné filmové kariéry režíroval. Clint Eastwood přešel z herectví k režii a taky tomu bude nějaký pátek – a občas ve svých filmech i hraje. Alfred Hitchcock byl plodný literárně a jeho camea čili pidiroličky před kamerou v prakticky každém jeho filmu jsou notoricky známá, ale do scénářů se nepletl. Ed Wood, údajně nejhorší režisér všech dob, se zhlížel v Orsonu Wellsovi a stejně jako jeho idol se také na filmu snažil dělat prakticky všechno, s nepoměrně menším úspěchem. Občas se dočkáme i situace, ve kterém jeden člověk (režisér John Huston) napíše scénář (vzhledem k tomu, jak se film jmenuje, si ale kredit za námět připisovat nemohl), film si odrežíruje, namluví Hada z ráje i samotného Boha a v jedné scéně dokonce mluví i sám se sebou, protože si zahrál i Noeho. Asi nikoho nepřekvapí, že film se jmenuje Bible (a má taky ke třem hodinám – pokud si myslíte, že je to hodně, sledováním společného projektu evropských televizních stanic byste strávili několik dní).

V poslední době jsem měl možnost shlédnout několik filmů z poslední dekády, které naplňuje následující pravidlo: hercem, scénáristou a režisérem filmu je ten samý člověk (o kterém jste nejspíš v životě neslyšeli) či alespoň osoba jemu blízká (např. manžel), snímek se snaží býti komedií a není příliš povedený.

Vzal jsem si na paškál následující tři snímky: 100% blond (Dirty Love, scénář a hlavní role Jenny McCarthy, režie její tehdejší manžel John Asher), Freddyho úlet (Freddy got fingered, scénář, režie a hlavní role Tom Green) a Nepovedený večírek (The Anniversary party – vše je společná práce manželského páru Alana Cumminge a Jennifer Jason Leigh).

V prvním ze snímku přistihla nejprve šťastně zamilovaná fotografka žijící L.A. svého přítele v kompromitující pozici (když to řeknu natvrdo - zrovna přiráží) a rozhodne se mu „pomstít“ tím, že začne být promiskuitní – potkává však muže nejrůznějšími způsoby praštěné (ostatně ani ona na tom s intelektuální kapacitou není právě nejlépe, stejně jako její věrné kamarádky – Carmen Electra hraje například holku, co se ze sebe snaží dělat černošku) – potíž je v tom, že při svých neúspěšných a převelice trapných eskapádách neustále na svého bývalého naráží a on se jí (spolu se svými novými objevy) pokaždé vysměje. Film byl neskutečný neúspěch jak po komerční, tak po kritické stránce a vy se o tom můžete přesvědčit třeba na následující ukázce s menstruací. Znovu upozorňuji, že si to vše vymyslela a zahrála holka. Manželství skončilo krátce po natáčení rozvodem.

Freddyho úlet je skutečně úlet – přestože hlavní postava vypadá na první pohled (a v první scéně filmu) ještě celkem sympaticky, velmi brzy se však ukáže, že je to strašné hovado, které se nezastaví před masturbováním koně, rozkucháním sraženého jelena a teď mě honem nenapadá, co bych zmínil dále, protože šílenosti provádí po celou dobu filmu – a jeho otec není o nic méně horší. Dějová linka točící se okolo jeho snahy stát se animátorem v Hollywoodu, snahu dokázat otci, že na něho může být pyšný ani randění s holkou na vozíčku ve sledu neuvěřitelných situací a fekálního humoru prostě nemá šanci. Trailer. PS, film mě nenudil, celou dobu jsem zíral, co se to sakra děje.

Nepovedený večírek vypadá ve světle dvou předchozích snímků jako poklad – nudný je pouze ze začátku. Manželský pár pořádá výroční večírek své svatby – a sezvou si spoustu přátel z byznysu – i tento film se pochopitelně odehrává ve Městě andělů. Kromě přátel přijdou i sousedé, kteří nemají rádi jejich psa, pronáší se přípitky, zkouší se extáze, manželský pár se rozhádá, protože ona šla na potrat dítěte, po kterém on velmi toužil… a vše končí ráno, kdy si oba usínají v náručí. Prostě takový večírek, pro někoho možná nepovedený.

Co z následujících tří filmů vyplývá? Že lidé by se měli držet toho, co umí a o nic nového se nepokoušet, protože to nedopadá dobře? Že v posledních letech se netočí dobré komedie? Že film můžou natočit i absolutní idioti? Ne – jen jsem chtěl napsat něco o filmech, které jsem v poslední době viděl – a otrávit ukázkami ty, kterým se těmto filmům podařilo vyhnout. Tak zatím, příště to bude něco lepšího… snad :-)

PS, ještě jeden můj oblíbený trailer... Děsnej doják. Jedna z mých kolegyň z něj prý málem oslepla:-)
Read more!

Měkoučký plyšový lev

Tak jako mají Oscary svůj pravý opak v ocenění zvaném Zlatá malina (Golden Raspberry), takovým protějškem Českého lva je lev plyšový. Přestože jsou plyšová zvířátka velmi roztomilá (se slzou v oku vzpomínám na svého méďu), získat domů právě tohoto mazlíčka je to poslední, co by si režisér (ten totiž tuto anticenu přebírá) přál.

Seznam filmů oceněných zvířátkem z plyše ovšem budete hledat jen těžko; ani na oficiálních stránkách http://www.ceskylev.cz/ je pohromadě nenajdete. Výsledky posledních ročníků zde navíc ani nejsou uvedeny.

Toto ocenění bylo poprvé uděleno v roce 1993 filmu Kanárská spojka, v roce 1997 nebylo uděleno vůbec a "zlým mužem" čili tím, kdo posbíral nejvíce vycpaných ocenení není kupodivu Vít Olmer, ale Zdeněk Troška. Tak, docela by mě zajímalo, které z těchto filmů jste viděli, nebo jste o nich alespoň slyšeli. Já osobně jsem viděl jen Divoké pivo a sérii z let 2001 - 2005...

Níže uvedená tabulka je jediným úplným seznamem Plyšových lvů, který je dostupný na internetu - jiný se mi nepodařilo objevit. (Update: přidal jsem tento seznam na českou Wikipedii - http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_lev).

1993		Kanárská spojka
1994		Ještě větší blbec, než jsme doufali
1995		Divoké pivo
1996		UŽ
1997		-
1998		Rychlé pohyby očí
1999		Nebát se a nakrást
2000		Začátek světa
2001		Jak ukrást Dagmaru
2002		Waterloo po česku
2003		Kameňák
2004		Kameňák 2
2005		Kameňák 3
2006		Po hlavě… do prdele
2007		Poslední plavky

Read more!

Odhaleno tajemství Zdeňka Trošky - Proč točí tak špatné filmy

Dnešní příspěvek bude tak trochu bulvárně laděný: přišel jsem na to, proč se v osmdesátých letech ještě poměrně slibný mladý režisér s několika slušnými filmy v devadesátých letech tak zkazil... a v jednadvacátém století se dostal až na dno.

Nikdo nemá rád, když se o jeho práci mluví špatně. V případě filmů Zdeňka Trošky tomu ale není vyhnutí. Kdo si dnes vzpomene na Botu jménem Melichar, vcelku povedený dětský film, kdo viděl film Poklad hraběte Chamaré? Nikoli, čert z jižních Čech je v povědomí českého diváctva zapsán jako tvůrce Sluncí, sen atd. a Kameňáků. Ty viděl snad každý... ovšem o (ne)kvalitě těchto filmů se dnes rozepisovat nebudu, to za mne udělali (a rádi) jiní. (Můj osobní názor je, že nejhorší z celé trilogie je Kameňák 2 a naopak nejlepším je díl třetí, ovšem stále je to dost špatné).

Tajemství Troškova neumětelství posledních patnácti let neleží ani tak v jeho hlavě, ale jeho nohou. V jednom z filmů o filmu (už si bohužel nepamatuji, jestli to bylo při natáčení Kameňáku 3 nebo Nejkrásnější hádanky) se totiž přiznal, že od jara do podzimu nenosí nic jiného než vietnamky neboli žabky - nemluvě o tom, že žabky považuje za ten nejlepší dárek a má jich doma celé krabice.

Schválně se zeptejte své přítelkyně, kamarádky (pro dámy, čtoucí tento příspěvek, to samozřejmě neplatí, ví to samy), v jaké utrpení se obrací nošení těchto parodií na obuv. Pro neznalé či pro ty, jejichž drahé polovičky nejsou v tuto chvíli v dosahu, připomenu, že gumičky v přední části žabek se při chůzi svírají mezi dvěma prsty na nohou a dost to řeže. Kromě toho na ně musíte stále myslet, myslet na to, že ty dva prsty na obou nohách prostě musí být těsně u sebe, jinak vykročíte bosi. Zvláště je-li cesta z kopce, je to velmi "zábavné." Žabky navíc netvoří pro chodidlo žádnou oporu. Přičtěte si k tomu neustále stisknuté prsty a váš ortoped z vás bude mít opravdu velkou radost.

V žabkách, jste-li žena, sice krásně zapůsobí vaše sošné nožky, ovšem musíte na ně stále myslet. Pokud jste režisér (Troška sice může být fajn chlap, ale podle toho, jak je zarostlý v obličeji to s jeho nohami taky nebude moc slavné:-), musíte se plně soustředit na řízení natáčení. Pokud vám v tom něco brání (alkohol, drogy, mučivé boty), tak v případě opravdu velkého talentu můžete tvořit i jako narkoman a opilec (in memoriam zdravím pány Vláčila a Peckinpaha, vážíme si vás), ale i tak to půjde jen ztěží.

Chtěl bych požádat pana Trošku, aby zvážil svou zálibu v tomto druhu obutí a do té doby nás v pravidelných intervalech nezásoboval produkty takto nevalné kvality. A přečetl si článek od Tetsua:-) Což případným zájemcům doporučuji rovněž.

http://filmpub.centrum.cz/temata/11571-zdenek-troska-cast-prvni.aspx Read more!

Uwe, ty náš Volle...

Uwe Boll je žijící legenda světového filmu a já upřímně blahopřeji každému, kdo s jeho filmy nikdy neměl tu čest. Nedávno jsem měl natolik trhlý nápad, že nasleduji co nejvíce jeho filmů...

Dívat se dobrovolně na špatný film je možná známka určité formy duševního masochismu, v případě Uweho opusů je to přímo středověku hodná flagelace. Tak proč jsem byl ochoten se takhle mučit? Uwe se totiž specializuje na adaptace počítačových her. K jeho velkému štěstí se mu ještě nepodařilo získat práva na žádnou z mých oblíbených...

Kdo je to Uwe Boll: německý režisér, scénárista a producent, nositel doktorátu z literatury a příležitostný boxer.
Kde se vzal: Legenda vypráví, že tento "nejúspěšnější nezávislý filmař současnosti" (jeho vlastní slova, tedy mám ten pocit) v první polovině devadesátých let objížděl osobně se svými prvními filmy kina a vedl diskuse s diváky. Do obecnějšího povědomí se dostal až v roce 2003 díky první adaptaci počítačové hry (vlastně spíše videohry) House of the Dead. Dá se k němu říci jen máloco pozitivního (to ale platí o celé jeho kinematografii po roce 2003, snad jen, že je věrný stejnému kameramanovi a skladatelce hudby), to se musí vidět na vlastní oči (nebo snad radši ne). Nedá se mu upřít velká vytrvalost a rovněž tak rychlost, se kterou zaplňuje plátna kin a DVD půjčovny. Nicméně nechci využívat tento text k dalšímu poplivání tohohle režiséra, to za mě rádi udělali jiní.

Uwe má pravdu přinejmenším v tom, že není zrovna hezké hodnotit jeho filmy jako odpad ještě před tím, než jsou dokončené, uvedené v kinech a aniž byste je vlastně viděli. Taky není pravda, že jsou všechny jeho filmy blbé a nudné. Blbé jsou všechny, ale Postal je svým způsobem vlastně zábavný - tedy v případě že nejste Muslim, nejste Američan a máte problém se střílením do dětiček. Přistoupíte-li ovšem na to, že jde o nadsázku, možná se budete i smát... Otázkou zůstává, jestli se vám v případě zájmu podaří tenhle film vůbec sehnat - pokud je mi známo, česká distribuce se neplánuje... Read more!