Estetika trapnosti: Ricky Gervais a Komparz

Možná jste před nějakou dobou na ČT2 zahlédli sitcom Kancl (The Office), za kterým stojí tvůrčí tandem Ricky Gervais a Stephen Merchant, kteří se dělí o scénář, režii a v případě jejich druhého seriálu Komparz (Extras) i o hlavní role. Je nutné předem říci, že jejich seriály se vyznačují velmi specifickým druhem humoru, na který diváci odkojení jeho jinými britskými bratříčky (např. Monty Python’s flying circus, Mr. Bean, Černá zmije, Červený trpaslík, IT Crowd či Black Books, abych vyjmenoval ty nejvýznamnější) nejsou připraveni. Pokud čekáte šňůru gagů a studiový smích, tito tvůrci vám nejspíš připraví pořádně studenou sprchu. Jako mně.

Kancl jsem si původně pustil jen tak z nudy a byl jsem naprosto znechucen: ani tak ne výchozí premisou (kancelář velké firmy, jejíž zaměstnance sledují televizní kamery při běžném provozu a všichni to vědí), jako spíše hlavní postavou, šéfem jménem David Brent (Gervais), to největší hovado, jaké si jen dovedete přestavit. Kancl byl poté uveden i v americké verzi, která se pyšní daleko větším počtem řad, ale zatím jsem s ní neměl tu čest.

Gervaisova další postava, komparzista Andy Millman, už je daleko příjemnější člověk, kterého mi místy bylo i celkem líto. Celé dny obchází místa, kde se natáčejí filmy a snaží se sehnat alespoň jednu větu ve filmu. Potkává se s nejrůznějšími celebritami (Ben Stiller, Kate Winslet, Vinnie Jones, Samuel L. Jackson, doprovází je na večírcích a snaží se prosadit jako herec. Kromě mnoha dalších s ním tento osud sdílí i jeho lehce připitomělá kamarádka Maggie, se kterou Andy probírá svoje myšlenky a hodnocení lidí, se kterými je právě v kontaktu (a většinou to není nic příjemného) – jenže Maggie nemá na práci nic lepšího, než vždycky všechno vyslepičit právě té osobě, které se to nejvíce týká a tím nepřestává svého kamaráda uvádět do neuvěřitelně trapných situací, stejně jako jeho nablblý dvoumetrový agent Darren.

Fascinuje mě Gervaisova snaha stávat se středem trapných výstupů – napíše a sehraje situaci, která pro něj v každé situaci končí trapasem, jehož je obětí. Je to jiný druh humoru, než jaký používá například Sacha Baron Cohen coby Borat – Cohen v Boratově kůži úmyslně ztrapňuje sebe, ale jen proto, aby tuto trapnost přenesl na lidi kolem a odhalil tak jejich slabiny, hloupost, omezenost, nebo jen neschopnost nadhledu – kdyby tím neztrapnil kolemjdoucí, nebude masturbovat u obchodu s dámským spodním prádlem ani kadit v parku, nebude popichovat americké feministky prohlášením o vědeckých objevech o velikosti ženského mozku, nebude zpívat text Kazakhstan is the best na nápěv Star-Spangled Banner na texaském rodeu. Dělá si legraci ze sebe, aby si ji dělal z obětí kolem sebe.

Gervais naopak píše scény tak, aby postavy, se kterými přijde do kontaktu, byly v nastalé trapné situaci vůči Andymu v převaze – protože to on schovává za maskou falešné zdvořilosti své skutečné a často velmi drsné názory ohledně postižených, ale i třeba bývalé přítelkyně. Bohužel je natolik důvěřivý, že své skutečné postoje ventiluje před Maggie, která ani po mnohačetných zkušenostech nedokáže držet jazyk za zuby a s prostoduchostí dítěte (několikrát přiznanou a Andym také vyčítanou) nedokáže provést správně ani jedinou z diverzních a úhybných akcí, které na ní Andy vyžaduje v případě, kdy se daly věci už příliš do pohybu.

Situace se nezlepší ani na konci první a po celou dobu druhé série – Patrick Stewart (aka kapitán Picard ze Star Treku, který neopomene dvakrát zmínit) dá Andymu šanci a jeho scénář putuje do BBC, kde se líbí – jeho natočení je však podmíněno Andyho ústupky, které ovšem z Andyho vize nenechají kámen na kameni. Antihrdina je nyní postaven před zásadní dilema: buď si zachová integritu, na ústupky nepřistoupí a neštěkne po něm ani po jeho projektu ani pes, nebo se podřídí a udělá ze sebe kašpara s parukou, brýlemi a jednou otřepanou hláškou.

Andy se podřídí… a nastává další vlna ponížení, tentokrát při vzestupu a pádu jeho jako celebrity. Skutečné celebrity teď nepotkává na place, ale při svém společenském životě. Defilují nám před očima karikatury herců jako Orlando Bloom (který není schopen pochopit, že ho nějaká žena nechce), Daniel Radcliffe (kterého pro změnu buzeruje matka a snaží se ojet každou holku v dosahu, přičemž sebou neustále nosí – rozbalený! – kondom), David Bowie (kterého Andy potká v baru a který na něj okamžitě složí ponižující písničku), nějaký týpek z kapely Coldplay (Chris Martin, za každou cenu propagující své nové album - popravdě jsem o něm v životě neslyšel) a pak také Ian McKellen, který mu přednese přednášku na téma co to znamená být hercem – a vůbec celý tento díl je velmi zábavný a dojde i na vazelínu.

Kromě všech těchto pohrom jej stíhá i úspěšnější kolega, který nevynechá jedinou příležitost se Andymu vysmát – a i jeho milostný (neexistující) život je předmětem posměchu po celou dobu seriálu – chudák Andy přišel o panictví v osmadvaceti a není nic, co by nemohla ponížená a odkopnutá přítelkyně omlátit svému bývalému o hlavu, ať už je to přímý přenos nebo ne.

Na závěr bych rád zmínil dva filmy, které se předchozího textu prakticky netýkají, mají ale spojitost se závěrem celého seriálu v podobě vánočního celovečerního speciálu (jednotlivé epizody mají jen pod půl hodiny). Jedná se o originální verzi a remake film Burani ve městě. Zatímco Jack Lemmon, který v roce 1970 jede do New Yorku za prací a po drastickém víkendu, který ve městě spolu se svou manželkou stráví, se pokorně vracejí zpět na venkov, Steve Martin s Goldie Hawnovou v těch stejných rolích o třicet let později díky svým zážitkům triumfují a pomohou firmě k lepšímu rozkvětu. I Andy si prožije pád z vrcholu slávy a na samém dně, v soutěži Celebrity Big Brother, pronese očistný proslov o nesmyslnosti postavení celebrit a o chování, které je od nich požadováno, se dostane opět na výsluní… ovšem jestli se zachová jako Lemmon nebo spíš jako Martin, to už neprozradím.

Tento seriál můžu jen doporučit… a i když to není tak smíchotvorné jako třeba Červený trpaslík, místy jsem se smál hodně… a místy jsem byl i dost zaražený. Může vám to přinést i tu slavnou katarzi…

Poznámka na závěr: Ricky Gervais se po proražení v podobě Kanclu a Komparzu prosadil i v USA - píše americkou verzi Kanclu a prorazil i v Hollywoodu, mohli jste jej vidět ve filmech jako Noc v muzeu, Hvězdný prach a dokonce i napsal a namluvil jednu epizodu Simpsonů - je to ta, co má hranou úvodní sekvenci a účastníky Amerika hledá Idol drží v klecích před studiem:-)

PS, tu propisku jsem kdysi měl taky...