FMV aneb co to zase sakra je

Týden se sešel s týdnem a pak ještě s půlkou dalšího a já zjišťuji, že to psaní tak nějak flákám. Takže abych to napravil, dneska budu psáti o FMV neboli Full Motion Video. Což je něco, o čem dost možná nikdo z vás neslyšel, ale pokud se aspoň občas věnujete počítačovým hrám, dost možná jste to viděli na vlastní oči. Linky k videím jsou přibaleny . Důvodem, proč se zabývám zase nějakými "blbými počítačovými hrami" je to, že se mi jednak zas až tak blbé nezdají - přinejmenším ty starší, a jednak se v případě FMV nacházíme na hranici s filmem.

Pravděpodobně víte, že velká část her (nepočítáme-li sportovní simulátory a The Sims) mají herní část a část s filmy, ve kterých se většinou ukáže část příběhu. V době kamenné, tj. ještě kolem roku 1990, tvořil takové prostřihy - cutscenes - čistý text (o nějakých deset let dříve tvořil text celou hru, vidíte ten pokrok?), později tuto úlohu zajišťovaly animace, které přešly v krátké filmy. A protože se v tu dobu začaly masově rozšiřovat CDromky, tvůrci byli schopni vměstnat na nové médium těchto filmů více. A pak si kdosi řekl: co takhle natočit tyhle mezifilmy s živými herci?

Když na mě kolem roku 1998 vybafl John Rhys-Davies (Gimli v Pánu prstenů či Sajíd v Indiana Jonesi) v Duně 2000 jako atreidský mentat, dostalo mě to. Ta samá situace se opakovala v Jedi Knigh: Dark Forces II z roku 1997, což byl mimochodem první projekt od Návratu Jediho, ve kterém byly točeny souboje se světelnými meči.

No dobře, ale to pořád ještě nic není - filmy ve hře jsou hrány živými herci. Teď si představte, že v devadesátých letech byly vytvořeny hry, ve kterých tvoří filmové sekvence hlavní jádro hry, nikoli jen důležitý, ale pro samotnou hru nepříliš významný prvek.

Několik těchto her se mi v posledním roce dostalo do rukou - a že to byly samé výživné kousky. Třeba taková Phantasmagoria, jedna z nejbrutálnějších věcí, kterou jsem kdy zažil. Je s podivem, že ji vytvořila žena, která se do té doby zaměřovala především na pohádkami ovlivněné adventury. Dan a Adrianne, zcela normální mladý manželský pár, se přestěhují do nového domu. Ještě netuší, že tento dům patřil před sto lety slavnému kouzelníkovi Carnovi, který byl pětkrát ženatý a s žádnou manželkou to nedopadlo dobře. Během zkoumání narazí Adrianne na zazděnou kapli a nechtěně vypustí démona, který posedne jejího manžela. Z dosud citlivého a hodného muže se během týdne stane šílící monstrum, které Adrianne postupně terorizuje, až se ji rozhodne zabít. Kromě toho je pronásledována děsivými vizemi (skleník, zrcadlo, lis na víno - tyto záběry jsou velmi drastické) které jí ukazují smrt jednotlivých manželek prvního majitele. Zdeptaná a dokonce i znásilněná Adrianne se nakonec rozhodne, že musí démona zničit... Vše, od znásilnění až po jednotlivé vraždy (zahradnická lopatka v oku, hlava roztržená na dvě půlky) je natočeno ve skutečně šokujících detailech. Tato hra se v mnoha zemích nesměla prodávat a přesto byly její prodeje velmi vysoké... Mimo jiné byl natočen i sekvel.

Mnohem méně násilné bylo i druhé pokračování hry Gabriel Knight, s podtitulem The Beast Within, která spojuje příběh šíleného krále Ludvíka Bavorského, ztracenou Wagnerovu operu a vlkodlaky. Ani zde si autorka neodpustila chuťovku v podobě vlkodlaka ohryzávající stehenní kost v ukryté jeskyni kdesi v Českém lese (tj. německá strana Šumavy).

Je pravda, že v těcho hrách - interaktivních filmech - často hráli spíše herci druhé kategorie, ale jsou i výjimky. Takovou tvoří třeba herec Dennis Hopper v mysteriózní detektivce Black Dahlia, jejímž podkladem byla skutečná brutální vražda hollywoodské herečky ve čtyřicátých letech - fotografie z místa činu byly natolik otřesné, že se nesměly objevit v novinách (případné zájemce odkazuji na Wikipedii a z ní na odkaz na stránky věnované zavražděné, ale je to pohled opravdu jen pro silné žaludky).

Ve hře X-files: The game účinkovalo osazenstvo seriálu v čele s Duchnovnym a Andersonovou a rozhodně vypadá velmi dobře. Ovšem nechávám si ji až na dlouhé zimní večery.
Jelikož se už připozdívá, zde výčet utnu a zastavím se u poslední hry, která vzbudila můj zájem doslova před několika dny - Rama podle stejnojmenné knihy A.C. Clarka, ve které se hráč stává jedním z astronautů zkoumajících cizí vesmírnou loď. Před několika měsíci zesnulý spisovatel dokonce ke hře natočil i úvod.

Interaktivní filmy pro mně zkrátka mají své kouzlo. Během deseti-patnácti let jich vyšla pěkná řádka, některé samozřejmě i velmi nízké kvality. Jako pojítko mezi světem her a světem filmu jsou přinejmenším zajímavou kuriozitou. Což mi připomíná, že si mám sehnat hru Dracula: Unleashed...